Psavec: Díky.

človiček: :-) Ano, k soucitu jsem doputovala již v dětství… problém je, když se jako HSP člověk v toxické rodině naučí svůj soucit posílat jen směrem ven, ale už ne dovnitř. A v dospělosti se to pak s opakovanými neúspěchy snaží opravit. Ale u mě už to dávno není maturita, spíš doktorát :-) Za to s tou harmonií mě možná přeceňuješ, tu reálně neumím snad ani na čtyřku, až na občasné naivní záblesky marné snahy.

No, ty emoce z toho dost tryskají, snad bude brzy líp..

Psavec: Miňko: človiček: Díky moc všem, že jste se stavili a snad se i líbila.

ukrytá v máku: Moc děkuji, těší mě to…

Psavec: Díky moc.

Gora: No, někdy se to sejde. U básně, kde je primárním cílem se pokusit poeticky vyjádřit mé pocity, je určitě ubírat nebudu, ale díky za názor.

Gora: Děkuji, například jaká? Nebo alespoň v jakém smyslu?

zaseja: Dandy: Díky.

ukrytá v máku: Děkuji ti:)

Daisy Moore: Psavec: Díky.

človiček: Co přesně?

Nádherná, silná, nutí k zamyšlení a k tomu se do ní vracet.

Hustá, tíživá, docela se s ní momentálně ztotožňuji, ale nevím, jestli už "tam" jsem. Smutná.

Au. Je mi to důvěrně známé. Přeji hodně sil...

Ta je skvělá, přečetla jsem několikrát, komentáře to ještě podtrhly. Opravdu krásná.

ukrytá v máku: Děkuji!

Psavec: Díky.

Homér: Kéžby to bylo tak jednoduchý...

zaseja: Mlčeti Zlato: Koala: Děkuji vám… připlula v noci, napůl sama, napůl mnou.