14.12.2022
11
Důvěra
víla křehká
lesem si tančí

jak bublina z jaru
v ní zvonečky smíchu
hedvábný šat
a ostružiní

bezdechá noc
pohledy k nebi
očarovaná cupitá
sráz pod chodidly necítí
zběsilý běh o život
modřiny a rány
po cestě nabírá
klopýtá
pod zraněné nohy se nedívá
a luně něžné melodie
dál tiše zpívá

pod zády kameny
pobitá, rozbitá
krvácí a stěží dýchá
a zem ji studí
iluzí ticha

marnost oblohu učesat
všechno je naruby
do hloubky vzhůru letět
v zoufalství a zmatku natáhnout ruku

luna se v kruzích roztančí
skrze vratký klam
až na samé dno studny
propadnout
 04.02.2023 10:04
Psavec: Díky moc.
 18.12.2022 19:32
Hned ten začátek je senzační.
 16.12.2022 10:20
ukrytá v máku: Moc děkuji.
 15.12.2022 19:02
Leslie: Ano, ten "odraz ode dna" byl myšlený spíše obrazně, je to tak, jak píšeš, ta cesta vzhůru dá zabrat, ale je potřebná. Držím palce, aby v Tvém životě bylo všechno tak, jak má a k Tvé spokojenosti :).
 15.12.2022 18:45
Mlčeti Zlato: Dandy: Díky, těší mě, že vás oslovila..
 15.12.2022 18:45
ukrytá v máku: S tím dnem je to trochu pravda a trochu mýtus. Ono se od něj jen tak odrazit nedá, člověk se musí z té studny pracně vyškrábat. Moc děkuju.
 15.12.2022 18:44
človiček: Díky človíčku...
 15.12.2022 08:31
Tvá slova mě vtáhla, trochu předělala a vrátila na jiný svět. samozřejmě přeháním, ale je to napsáno přehezky.
 15.12.2022 06:50
Pěkná.
Co dodat už to bylo napsano podemnou.
 14.12.2022 23:41
A ode dna nejlépe se zase odrazit.
Je hodně syrová, jde až na dřeň.
Leslie, jsem moc ráda, že můžu po tak dlouhé době, co jsem tu nebyla, nakouknout a začíst se do Tvé poezie :)!
 14.12.2022 21:46
Rentgenuji spirálu tvých energií dost nezdvořile, nehledím pod šaty, však lezu ti do duše bez klepání, ale zul jsem se přísahám, že nezneuctím chrám v němž slova stékají po stěnách do zrcadla laguny.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.