Tohle je skvělý... těžký, ale výborný. "Základní kámen nihilismu nejde zhmotnit" - ach! A komentář Yany taky super.

Jinak to, co popisuješ, je myslím normální proces opravdové tvorby, která jde fakt z člověka. Prostě se nedá vynutit. Já se konečně naučila si to psát, když to přijde. Dřív jsem to nedělala a stovky textů mnou jen tak prošly a nenávratně zmizely, už jsem je pak nedokázala chytit... ještě se mi to občas stane, ale skoro vždycky si napíšu aspoň něco, alespoň záblesk té myšlenky, pocitu.

Moc hezky vyjádřeno... Ten pocit překvapení až šoku, kdy jsou věci úplně jinak, než člověk uvěřil. Může být těžké se s tím vyrovnat a pomalinku začít znovu věřit sama sobě a vlastnímu úsudku. Dát to celé do slov je myslím dobrý první krok.

Krásná... rozumím tomu pocitu.

Jak kulantně říci, že šlo něco do pr*ele? :) První sloka mě až pobavila. Druhá už tolik ne... vlastně je smutná. A je zajímavé si vyslechnout pocity z druhé strany.

Jako možná odpověď mě napadá:

Když se máma stane z víly
už jí nezbývají síly
na to dávat ještě jiným

únava a její stíny
způsobí že do peřiny
by navždy padnout chtěla

jednou se zas vrátí - celá
ať otřeš pot z jejího čela
třeba tě požádá

vždyť její nálada
je hormonů zahrada
- jinak než zamlada

když podáš jí ruku
a nebude v tom sama

možná tě překvapí
že ještě dokáže
být nejen máma

:D Tahle vtipnost mi unikla. Nesnáším nakupování, baví mě, jak jsi to dovedl až do absurdna naprosto v tvém stylu... a přitom ten pocit odpovídá tomu absurdnu a zahlcení, který (nejen) při nakupování v naší společnosti mnohdy cítím.

Tahle se fakt povedla... krásný.

none: koiška: Yana: Díky:)

Birtiri: človiček: Hanulka: koiška: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Psavec: Yana: Díky moc všem za zastávku, přečtení, milá slova…

puero: Osud řadím do kategorie pohádek:) Ale děkuju, je to moc milý.

Neu: :D Dík, ale je bez očekávání, ne bez adresáta;)

Křehká krása…

Miňko: Psavec: Dandy: Děkuji!

LadyLoba: :) Díky!

Pro mě bohužel místy na hraně (spíš za) patosu, ale má i moc hezká místa. S přihlédnutím k věku vlastně super.

Milé, připomnělo mi to nedávné koštování výhonků smrků se synem :-)

puero: Až najdeš, dej vědět.

Nejvíc se mi líbí ta první půlka, krásně plyne. A dobrá myšlenka, jakožto někdo, kdo nad vším moc přemýšlí, ji dost oceňuji :D Jenže pak člověk vidí, jak to vypadá, když se nepřemýšlí vůbec... a jo, asi by mi bylo líp, ale neměnila bych. Ale to už trochu odbočuju od tématu.

Tu znám. :-) Hezká.

puero: Děkuju! Těší mě to.

Nj, nějaký macho latino tipuju. Dobře vystiženo, super atmosféra, až mi je z ní lehce blivno - ale já zůstala napůl zaseklá v příběhu někde s tou, o které víme jen, že měla kulaté oči. Četla se dobře, tyhle pozorovací mě baví.