Orionka: Děkuju, to jsem moc ráda, jestli aspoň kousek přetekl i za báseň. :-)

Brigita: To sdílel Petráček. Rozhovor myslím že se Sašou Flekem, dobrý to bylo, vždycky mě baví, když se někdo hrabe v původním významu slov.

Terri42: LadyLoba: Brigita: Díky, že jste pochopily :)

Yana: Tady a teď je základ, no. Díky Moc Yani za čtení i zamyšlení se, líbí se mi, co a jak v ní čteš.

človiček: Děkuju :-)

Neu: Nevím jestli slam, ale je to milý, taky ji slyším. Ale myslím, že asi nebudeš sám, na koho to je moc nesrozumitelného filosofování, já už to skoro jinak neumím, jen prostě potřebuju ty svoje vnitřní divnověci nějak vyjádřit.

Líbí se mi ten kontrast zahalování a odhalování a podzimně nostalgická atmosféra.

Uf, hrůzně výstižný, ale že by mě pobavila se bohužel říct nedá.

Brigita: Děkuju.

iluze: Terri42: Děkuju :-)

LadyLoba: Inna sedí:-) Přesně, sestup bez extáze. Ale ticho je někdy víc než extáze, v něm má člověk šanci zaslechnout sám sebe.

človiček: Ta jen přihlížela z povzdálí :-)

puero: Homér: Bavíte mě oba, každý výklad se stočil trochu na jinou stranu, ale pravdu nemáte ani jeden. Ta věta vlastně není důležitá, proto tam není - ta mohla přijít zvenku i zevnitř. Je to o tom momentu uvědomění. Není o váhání, ani o utápění se v utrpení nenaplněnou láskou. Je to moment pravdivosti k sobě sama (a pravda mnohdy bolí), nahlédnutí vlastních podvědomých vzorců chování i vztahování se k druhým a sobě sama a rozhodnutí se z nich vymanit a jít tentokrát jinudy - a pro mě je ta cesta rozhodně mimo typický společenský narativ "šťastného konce" skrze druhého. Je to vědomé rozhodnutí vydat se do vlastního "podsvětí" a nahlédnout svůj stín - tentokrát ne proto, že mě tam hodil někdo druhý, ale protože chci najít cestu ven, a ta nejde jinudy než přes ponor. Ale vědomý ponor je za mě lepší než pasivní propad - možná to bolí, ale není v tom bezmoc.
Ty tři postavy tam určitě nejsou náhodně. Možná moje vysvětlení nedává smysl. Možná je to celý nesrozumitelný trapnopatos a kýč. Ale já ji mám prožitou a bavilo mě ji psát i cítit, tak mi to asi nevadí.
Díky za čtení i zamyšlení se.

Vnímám příběh, útržky, emoce... valí se to na mě a je to skvělý, cítím to. Ještě se sem budu muset vrátit.

Ufff, ten závěr, to mě úplně sevřelo, takové křehké a zranitelné zašeptání do ucha. Další klenot.

Tohle je skvělý, silný, plný zajímavých obratů a metafor, které uchopují neuchopitelnou bolest do křehké krásy. I když je téma hodně těžké, moc se mi líbila, formou i myšlenkami.

I po letech skvělá.

Zajímavý propojení, zaujala mě.

Baví mě ji číst i několikrát za sebou, to se mi zas tolik nestává.

Hezký... a stejně mi to nějak připadá jako utopie. Lákavá past, co tě chytí do spárů a nakonec skřípne tvoji duši. Ups. Ale jsem ráda, že to tak nemají všichni.