Někdy jsem a někdy nejsem

jsem kamínek v podrážce tvých bot
jsem takový bezvýznamný bod
jsem orel, co létá nad zemí
ale už otráven, a brzo spadne, to se ví
jsem ten kočárek v přízemí
ve kterém se nikdo nevozí
a vyhozen, ač marně přece
jsem jako lev, co nesmí z klece
ani když poblíž krotíš ty
a když jdu pak večer spát
ráno se vzbudím a jsem rád
nač se furt tolik litovat?
všecko to musel být jen sen
píšu ti zprávu: půjdeš ven?