 15.07.2024 6 457(17) 0 |
Snažím se zvednout ze země
není nikdo kdo zvedne mě
kromě mě
samé
v hluboké jámě
sama sobě zpívám píseň o naději
že dlaně samoty mě hřejí
a vždy když uvěřím
že našla jsem východ
otevřu dveře a najdu jen ticho
ve tmě jež nemá okraje
část mě pomalu roztaje
nové já se tam rodí
pokládám bolest na bolest
jednou ji přetavím
v bytelné schody
není nikdo kdo zvedne mě
kromě mě
samé
v hluboké jámě
sama sobě zpívám píseň o naději
že dlaně samoty mě hřejí
a vždy když uvěřím
že našla jsem východ
otevřu dveře a najdu jen ticho
ve tmě jež nemá okraje
část mě pomalu roztaje
nové já se tam rodí
pokládám bolest na bolest
jednou ji přetavím
v bytelné schody
06.09.2024 - 14:40ukrytá v máku: To mě moc potěšilo, děkuji ti!
Díky moc i ostatním. V poslední době jsem se nějak neměla kapacitu reagovat na všechny komentáře.
Díky moc i ostatním. V poslední době jsem se nějak neměla kapacitu reagovat na všechny komentáře.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O naději : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Do ticha neslyšně vybroušeno
Předchozí dílo autora : Vlčí tlamou
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
marshal [15], rum.em [15], Fabulos [14], Ellie [14], Mitch Rowbrindger [11], Rusalka [11], Atti [9], Stínová holka [9], Kelaira [7], Tyra(nka) [3], Glorie [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
