přidáno 15.07.2024
hodnoceno 4
čteno 352(16)
posláno 0
Snažím se zvednout ze země
není nikdo kdo zvedne mě
kromě mě
samé
v hluboké jámě
sama sobě zpívám píseň o naději
že dlaně samoty mě hřejí

a vždy když uvěřím
že našla jsem východ
otevřu dveře a najdu jen ticho

ve tmě jež nemá okraje
část mě pomalu roztaje
nové já se tam rodí

pokládám bolest na bolest

jednou ji přetavím
v bytelné schody
přidáno 06.09.2024 - 14:40
ukrytá v máku: To mě moc potěšilo, děkuji ti!

Díky moc i ostatním. V poslední době jsem se nějak neměla kapacitu reagovat na všechny komentáře.
přidáno 22.08.2024 - 21:38
Krásný nadějný závěr. A neskutečně silný. Rezonuje mnou.
přidáno 17.07.2024 - 22:16
Nevzdávat se.
přidáno 17.07.2024 - 18:56
Ta je krásná

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O naději : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Do ticha neslyšně vybroušeno
Předchozí dílo autora : Vlčí tlamou

» narozeniny
elisha [17], UlrichovaTereza [10]
» řekli o sobě
Dream řekla o Hunter :
Častý melancholik a snad ještě větší snílek než jsem já. Držím mu palce ve všem, protože on je asi jeden z mála lidí, kdo si zaslouží svůj malý dokonalý svět a život. Snad se mu všechny sny jednoho dne vyplní a snad sám nad sebou nezlomí hůl - udělal by totiž nehoráznou hloupost.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming