Klídek, už sám útěk za svobodou osvobozuje. Když prchám s batohem já, vrchol svobody nastává během cesty, kdy tíha nákladu na zádech stanovuje míru zátěže přemožené chlapským odhodláním pokračovat dál. Návrat utahaného medvěda ke své roztoužené medvědici to už je takový ten pseudokonec pohádek, které ve skutečnosti pokračují in casual way dál, ale za báseň už to nestojí.

Napsal jsi to hezky. Pořád je v tom ta homérovská naštvanost, ale aj cosyk nove - takový nějaký smutek či co. Hm, kdoví, to je jen můj dojem.
Lituju lidi, kterým se nezdají erotické sny.

Paráda

Homér : je to koloběh, ale líbí se mi. Děkuji.

To je dobře Milane, že nehoupeš se na laně.

Udivuhodná, líbí se mi.

Naděje a radost je vzácná. A báseň se ti povedla.
Jen se mi na začátku ta morčata vybavila moc živě, jak lomcují urputně mřižema.

Je to opravdu pro kojence-spokojence.

Při vycházce po Řípu
zakopnul jsem o řípu,
bylo tam i zelí
poztrácené zemědělci,
když stávkovat jeli.

Také jsem tam nikdy nebyl
kdo ví, proč se praotec
snažil drápat na kopec
místo aby k moři došel.

/Pardon, blbnu/ Trochu se mě to líbí .....

Povedla se.

Jarní práce jak každý rok.

Dandy: Dík za koment.

zaseja: Díky.

Hanulka: Moc a moc děkuji.

Do sta,tak to je ještě na dlouho.

zaseja: Díky

Dík za komentář,zitra má mrznout ta kdovi co letos bude.Kmeny jsou na bílo ale asi to moc nepomůže teplo bylo moc dlouho.

krásné místo

:D

já teda cibuli ještě ne...až ke konci března ;)

Psavec : Milánku, moc Ti to ze srdce přeji !