Poutník 12

Nekonečný poledne,
odpoledne, večer, den měsíc rok.
Myšlenky rotují hlavou jako galaxie
a moje hlava se pěchuje.
Odstřediva síla je tlačí ven.
Na ventilu je napsáno Poutník 12°
Večeřím řádky knih,
které psali bohové na starých strojích.
Moje pero jsou doteky na svítící plochu.
Je to ubohý, ale funguje to.
S každým dotekem obrazovky se dotýkám sám sebe.
Dloubám se a tlačím ze sebe bezmoc.
Lidskej nezájem.
Necháváme na sebe svítit mozaiky reklam
a světlo knih překrývaji deky z bulvárních časopisů.
Padám dírou v té dece
a snažím se chytat dobrých básní,
kterých je tak málo,
jako rozumu ve společnosti.
Přímá úměra.
Píšete, plácáte, publikujete.
Jako já.
Nejsem výjimka
Jsem smutna slza ztracená v proudu
blitek doby.
Nejsem lepší ani horší.
Jsem klacek plující řekou,
zachytávající se nánosu
úspěchu
selhání
lahví
sexu
a dekadentních zpráv
prostoru a času.
Jsem tady, tak mě miluj
anebo se na mě vyser, to je taky fajn.
Chtěl bych být všechno
a nejsem nic - v tom si rozumíme.
Obdivuj a nezáviď.
Poslouchej a nemel.
Objednavej a zaplať.
Buď človekem.
Bud fajn
A neser.