Yana: Amelie M.: Děkuji za pěkné komentáře. A Yani, napsala jsi to moc hezky a máš samozřejmě pravdu, taky mi pomohla nahlížet na mnohé věci jinak a pochopit je. Nezbývá než doufat, že můj a její čas ještě neskončil. Díky za takový komentář, namísto frustrace přichází pokora a vděk, že jsem se s ní vůbec kdy setkala.

Jééé, ta je krásná ... :-) Jedna z Tvých nej :-) Já mam taky dneska rozepsáno něco z busu o tulipánech, to je náhoda :-) Na jiný kytky se totiž dělaj blbě rýmy :-D ;-) PS: Já taky trpim nespavostí, ale to je tim, že na spaní nemam čas :-D

Nádherný příběh! Je to krásně napsané, citlivé, výstižné a vyvolává to ve čtenáři spoustu otázek. Myslím, že téma nešťastné lásky nic nepopíše tak dokonale, jako tento příběh.

Megynka: pracuje se na zhudebnění

Krásně rytmické :)

Jiří Turner: Opravdu píšeme básně pro čtenáře? Nebylo by příliš prvoplánové psát čistě jen proto, aby se autor zavděčil čtenářovi? Nemůže se stát, že by básník psal z jiného popudu? Třeba čistě jen proto, že ho cosi neovladatelně nutí snažit se vyjádřit nevyjádřitelné, jakási vyšší síla vede jeho ruku po papíře a básník se bez možnosti utéct stává prostředníkem mezi vesmírnou silou a běžným světem, podléhá našeptávání múz a nechává ožívat poezii pod svýma rukama? Nemůže básník tvořit poezii z nutkavé potřeby vyjádřit svoje pocity, prožitky svého nitra, nebo jen zaznamenat svůj náhled na svět, či jen zachytit detail, dojem, moment, který by očím nebásníka utekl? Nemůže umění sloužit třeba jako prostředek sebepoznávání? Čtenáři nejsou DŮVOD pro vznik poezie, ti stojí na samotném konci celého procesu, ne na začátku. Copak by báseň nebyla básní, kdyby ji autor nedal někomu přečíst? Básník může své dílo sdílet s ostatními, ale není to podmínkou pro jeho vznik. Umělec netvoří své dílo proto, aby se líbilo ostatním, ale pro potřebu něco vyjádřit nebo zachytit, a následná případná potřeba sdílení díla není příčinou jeho vzniku - je jeho důsledkem. A důvody k tomu mohou být různé - možná potřeba se zdokonalit a tedy poslechnout si různé názory, které nám dodají patřičnou perspektivu, možná radost z toho, když pak najdeme někoho, koho naše dílo osloví. Pro někoho se možná jedná o potřebu uspokojit své ego a někdo se třeba jen snaží zjistit, zda existuje někdo, kdo náš pohled sdílí a kdo nám rozumí, nebo zda zvládneme druhé dovést k zamyšlení. Zkrátka každý máme své důvody, proč se o svou poezii dělíme. A také si své čtenáře vybíráme - když naše díla zveřejníme, jsou sice teoreticky dostupná každému, ale to neznamená, že naše dílo pochopí každý. Čtenáře si tedy vybíráme již jazykem, stylem a formou naší poezie, ač možná mnohdy neúmyslně. Je-li naše poezie méně jednoznačná, je čistě volbou autora, chce-li své dílo veřejně vysvětlit, aby bylo čitelné opravdu pro každého, kdo zapne internet, nebo zvolí-li si publikum užší - takové, které si význam díla hledá (ať už nachází nebo nenachází) samo. Neříká to nic o autorově neschopnosti své dílo interpretovat.

A ještě poslední věc - vážně není rozdíl mezi čtenářem-básníkem a čtenářem-nebásníkem? Opravdu oba nahlížejí na poezii stejně? A opravdu bychom se oběma snažili své dílo vysvětlit stejným způsobem?

Krásná báseň, až nevím, jak to lépe vyjádřit. Je to něco tak lehkého, obyčejného ... že to prostě hřeje u srdce. Přesně to je ta láska, kterou by si každý z nás asi přál ... :)

Mušky by se asi našly, ale na tvůj věk je to fajn :). Zaujalo mě, jak se špatně schová pohlaví. Když jsi kvůli rýmu použila mužský rod, úplně mě to trklo - takhle prostě kluci nepíšou, je to jasně holčičí báseň. (Taky jsem to tak jednou udělala, pro změnu kvůli rytmu, a taky to nesedělo. :))

Máta: no to musíš číst před Vánoci, víš? :)) I když.. už na mě v obchodě hejkal SC.. :-/ Za chvíli budou Velikonoce :)) Díky

Je až s podivem, jak málo se na psancích využívá metafory. Ty metafory používáš ráda a poměrně často a jsou nápadité jako tato, kdy nevyhnutelnost osudu přirovnáváš k holoubkovi.

Většinou používáš volný verš, přitom do něj ráda vkládáš rýmy nebo vázané části, z mého pohledu proč ne. Tady naopak jakoby ses rozhodla pro vázaný verš od začátku, ale vůbec si nelámeš hlavu s rytmikou a když ti nevyhovuje zvolená struktura tak prostě použiješ jinou (poslední dvě sloky). Moc se mi nelíbí ani některé rýmy.
Takže souhlasím se Sucháčem, skvělý (bajkový) námět, z mého pohledu horší zpracování.

Jo dobrý, na to, že ti je 14... mě se to líbí)
(ikdyž já s tím věkem mám co říkat, že?:D)

Zamila: Pokud už jel, a já stále doufám, že má jen zpoždění, kašlem na to a pojedem autobusem, ne? :)

Jdu se zase po ránu pobavit a jdu najisto. Nejen že sdílím tvůj názor a Santu doma nesnesu, ale také se skvěle bavím při tvém popisu věci. Ovšem vidina Vánoc na krku... Není trochu brzo? Ježíškůůůů panáčkůůůů...

vanovaso: Přál bych si mít Tvou jistotu a víru..n?-)

vanovaso: Jo, žili! Jenže jaký jsem já básník?;-(

vanovaso: To asi ne, každý na základě zkušeností mění svůj mediální obraz, ale tam uvnitř to budeš stále Ty! ;-*

vanovaso: Myslíš, že podruhé se už nelze bláznivě zamilovat, že už to bude spíš jen takovej vztah z rozumu či ze strachu nebýt sama?;-(

vanovaso: Ale to taky nebyla fikce!;-)

vanovaso: Já byl pod stanem taky naposled před 13 lety! Jezdili jsme s kluky 10 let na Sycherák, ale pak se to tam zhoršilo...;-(

vanovaso:
Vždyť se o tom i zpívá: Ten kdo má penìze, ten má hezkou panì, a ten, kdo je nemá, ten mu chodí za ní...
Ten, kdo má peníze, vybere si mladší, a ten, kdo je nemá, tomu stará stačí...