Máta: hmm.. dobré zamyšlení.. :) díky

Tak.. já zvláště oceňuji, trošku jinou formu, než jsem u tebe zvyklá.. I obsah mě docela zaujal.. hezká je :)

Jednoduchá, i když s hlubokým základem.. a to se mi na ní líbí.. žádné složitosti, prostě syrové, jak to přinesl život.. ;)

Hmm, velmi povedená.. a ten závěr.. parádní! :)

super

mně se taky líbí

Báseň je to krásná... a bohužel , já si ty bohémy takhle představuji... a přitom kolikrát ta díla jsou tak nádherná...

Klaron: děkuju za zastavení ...

Amelie M.: ... nejdůležitější sdělení: "krásně mě ničí" ... asi tak :)

Amelie M.: čemu se směješ? :) ... když jsem ji psal, vzpomněl jsem si na Cavemana ... a taky na to, že trávím docela hodně času v rock-pointu a různých jiných prodejnách sportovních potřeb a kochám se ... :)

Amelie M.: láska není dar, půjčka, to možná ano, ale dar ne :)

Amelie M.: dík, že ses zastavila .... s básněma je to tak, že jsou zkratkovité .... reálné pocity a situace jsou komplexní, báseň naznačí, ale nepoví všechno. Vzpomínám se na tu půlhodinu, když jsem ji onehdy psal. Jsem rád, že už podobné věci nepíšu, nevnímám, necítím ....

ŽblaBuňka: ... to ano ;-)

Čekání v obrazech... všichni čekáme, někdo s nadějí, někdo beznadějně. Někdo na cestu do nikam, někdo na cestu kamsi, kam nikdo nedohlédne, každý jsme uzavření v naší malé čekárně, někdy nechceme a někdy jen tiše čekáme, bude, nebude, přijde, nepřijde, někdy prostě žijeme bez myšlenek na to, co bude, dokud to bude nepřijde... dokud nás neopustí naše brýle a my se už nebudeme chtít zvednout, možná by to bylo příliš jednoduché...
Díky, hluboký obraz...

dodám ještě dnešní myšlenku: existují určité věci, kde vnímáme jen změnu. Třeba rovnoměrný pohyb, nedokážeme vnímat rovnoměrný pohyb, jen zrychlení nebo zpomalení. Možná je to stejně i se štěstím, vnímáme jen změnu…

máváš a v duchu si říkáš.. "jen táhněte, bude se tu líp ty dva dny dýchat!" :) pobavila mě..

Já si nemůžu pomoct, ale mě ta hudba vede do někam do pohádky.. :) nicméně i slova tvé básně se k ní hodí.. (když pominu tedy tu svou pohádku a chaloupku kdes na mítince :))

.. ten poslední verš je naprosto úžasnej.. skvělá tečka za beznadějí..

tady mě napadá jen jedno.. "jsem žena, nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu" :)))

Zaujal mě ten rozpor v ní.. "není naděje" a přesto "se vydává vstříc zítřkům".. zajímavě jsi si pohrála.. rozvíjí představivost.. pěkná je.. :)