|
Další z cyklu přesun z pismáku ... Mám za to, že tam bolí i zadaná slova ... Červenec 2015
 26.10.2025 0 13(3) 0 |
Nevím jak psát o větříčku,
když je všude horko, málem bezvětří,
těžko hledám lehký rým.
A při slově průvan, si leda tak vzpomenu
na „vůni domova„ , která se šíří
všude kde jsme my, nejsilnější grády
to má po čočce, když ucházíme všichni tři.
Trochu mi o víkendu rozevlály vlasy,
když zkoušela jsem po létech na Apachi
se projet a přitom pokud možno nesletět.
Jet na vlastní pohon a nechat se
vzduchem ovívat je fajn,
však abych nabyla pocit,
že to umím, to chce
pravidelněji trénovat.
Když je tak horko
že ani průvan nezavane
vlezu si do vlažné vaně
jen co ráno
před polednem vstanem
Probrala se fantazie?
Hurá ještě ňáká žije
možná bude trochu klišé
přesto raději dál mi píše
. . .
Hodíme si krychlí bez teček
kdo zůstane večer u děcek
kdo může, když bude mít chuť
a ještě síly vychutnat si volnou chvíli
jít do hospody nebo tak,
nebo se ve vaně vycárat
. . .
Umíš si představit nás dva ve vaně?
Beze slov, hravě, bez zbraně,
s jistotou, že se nic nestane?
Myjem si záda, já tobě ty mně
jako když hrají si děti nevinně
Já tedy ano a taky ne …
…
Hodíme krychlí bez teček
zahrajem si milenecké člověče?
Kolikrát nás spěch vrací zas na start,
než přeš políčka dotýkání,
přes líbání dosáhneme domeček?
A kolikrát? Čtyři nebo pět?
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hodíme si krychlí bez teček : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : zas, zase a znova
