- kýč a klišé -
Na jedno vzít bič
a druhé zmrskat tiše.
Ani jedno.
S bičem pryč,
a s láskou se laskat spíše.

tvůj čertík touží po maximální kritice,
myslím, že postačí slůvko jediné,
- líbí -

Zamila: virtuální svět za to právě nemůže, problém leží v tom reálném.

no teda, tak tohle je super povedená věc, moc dobré

Singularis: tvá poslední věta mě uklidnila.

Mimochodem, je to velmi přínosný komentář. Skoro mě to inspiruje k tomu dělat nehlášené návštěvy... :-D

Hezké.:)

Mitch Rowbrindger: Jé to je fakt dobrý..:))

Hřeje láskou a to je krásné :)

hluboký obsah...
tichý slín, smíření

líbí.

ano, obrazotvorná...

líbí.

jako by ta báseň do sbírky Šachy v nás tak nějak logicky zapadala...

cítím v ní rozporuplnost, výkřiky bolesti a smutku

jemná, optimistická
líbí

fíha, u moře být a psát krásné básně o tom, že den má vši :-))) to je nářez.

Je moc pěkná...
povedla se, je vidět, že pěkně odpočíváš a nezlobíš :-))

Yana: Děkuji moc :-) ano, tak to nějak je...

Zamila: děkuji :)) potěší :)

Já myslím, že věk samoty není vůbec jednoduchá věc; za potíže s jeho vysvětlením může spíš nedostatečný odstup a nadhled.

Pokud jde o první paradox, myslím, že to, že lidé, kteří nežijí společně, se málo znají, je v pořádku a není to důsledek existence virtuálního světa. Třeba ve Jménu růže se Vilém z Baskervillu a Adso z Melku znali docela dobře, ale jen díky tomu, že spolu většinu času trávili společně. Místní mnichové, ačkoliv tyto dva občas vídali, je prakticky neznali.

Zajímavější mi připadá ten druhý paradox. Tam vidím dvě hlavní příčiny. Když se domlouvá schůzka, ta druhá osoba (ta v pasivní roli) předpokládá, že se od ní očekává, že se té první bude věnovat. Málokdy se domlouvá schůzka typu "budu dvě hodiny s tebou a vůbec mi nezáleží na tom, kde budeme a co budeš dělat". Myslím, že domluvit takovou schůzku by bylo mnohem snažší.

A druhou příčinu vidím v tom, že lidé se dnes snaží co nejvíc dělat věci, do kterých se jim chce/které jsou jim příjemné/pro které mají nadšení/pro které mají motivaci/na které mají náladu/atd. A člověk nedovede na delší dobu dopředu svoji náladu předpovědět, takže domluvení schůzky přináši riziko, že v tu dobu se člověku na tu schůzku nebude chtít jít. A dnešní lidé se rádi vyhýbají závazkům, které musejí plnit, i když se jim nechce, nebo se jim v té chvíli chce do něčeho úplně jiného. Oproti tomu, když přijdeš na nečekanou návštěvu, tento strach z toho, že se jim nebude chtít, odpadá a pravděpodobnost úspěchu je podstatně vyšší.

A pokud jde o tvé otázky, já to tak podobně mám, ale to je tím, že jsem v podobném sociálním postavení; zda to tak v dnešní době vypadá v jiných prostředích, nevím. A vliv na společnost jako celek je velice rozsáhlé téma, které výrazně překračuje rozsah vhodný pro komentář k zápisku v deníku. Možná o tom právě nějaký sociolog píše knihu...

Ohrané klasické a tisíckrát použité (nejen) sladké výrazy a spojení. Viz řada mých básní :-D Ale pořád se dají přebít správnou rytmikou nebo myšlenkou :-)

Zamila: Kefalín: čo vy si predstavujetě pod takým slovom "klišé" :)

mě se líbí, je taková teploučká a pohodičková ;)

Moc dobrá báseň, bezva rytmika i atmosféra :-)