09.06.2015
5
1266 (8)
0
Jednou rukou mladého muže
pět badatelů po krajině těla
tančí mezi kopečky husí kůže
konečky cítí jak je rozechvělá.

Za víčky z olova sluncem oslepen
nádechem mocným vdechl hory
ochutnal vůni blonďatých loken
ušima prolétly nebeské chóry.

Ohromnou silou nalil krev do žil
z věků hvězd vyrobil počítadlo
nevinnost tmavou nocí ukončil
a v duši panny bílé prostěradlo.

 12.06.2015 18:54
Asi klasická poezie, řekla bych. Hodně zvláštních slov pohromadě tvoří dohromady emotivně zamotaný celek, který musím číst víckrát. I když to není můj šálek kávy, obdivuji, že takhle někdo dokáže psát, já to neumím.
 09.06.2015 23:36
jemné, pěkné :)
 09.06.2015 20:35
Hezké.:)
 09.06.2015 16:32
 Zamila
Hodně klišé, ale přesto je to kvalitní - rytmicky rozhodně - poezie :-) Líbí :-)
 09.06.2015 11:14
líbí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.