Jen čistá pocitovka před spaním.
 04.06.2015
12
1714 (20)
0
jsem udýchané těžké nic
schované v listí slunečnic
stisknuté nití v půli pasu

ze tmy si loudím kapku hlasu

já        popelavé zkřehlé nic
mapuji dráhy srdečnic

pohledy v loužích napříč jasu

nic žije sen i v nesouhlasu

pod balkonem prochází den
slunce se klaní na terasu

jsem syrové nic až pod ledem

a přes to žiji

tuhle krásu
 08.11.2018 15:37
 jo_
Velmi vydařené! Líbí se mi ta lehkost a neobyčejnost a taková ta nesmělá naděje :-) takže jo ;-)
 20.09.2015 18:38
Krásná... Myslím, že v tom zkřehlém nic se skrývá, jak se tomu jen říká... Talent? Opravdu pěkná báseň!!!
 13.06.2015 19:05
Jiří Turner: Zamila: Jůů, moc Vám děkuji :)
 10.06.2015 00:18
Moc hezká báseň plná krásných metafor, výrazů a harmonické melodie
 09.06.2015 17:00
 Zamila
Moc dobrá báseň, bezva rytmika i atmosféra :-)
 06.06.2015 08:17
korálek: lakomec: Přece já. A pak to má podob nespočet. :)
 05.06.2015 20:25
moc povedené rýmy a ta slova :) S myšlenkou se ztotožňuji, jen nedokáži proniknout do toho a zjistit, co je to nic uprostřed slunečnic nebo to nic, co mapuje dráhy srdečnic. Má to nějaké konkrétní podoby? :)
 05.06.2015 19:05
Ach...nádhera
 05.06.2015 19:00
hezká :-) vzbuzuje ve mě otázku -
co je to nic? je vůbec nějaké nic?
 05.06.2015 15:57
Timothy A. Postovit: Ignácius J. Reilly: Moc Vám děkuji. :)
 05.06.2015 06:26
moc hezká věcička, líbí ;)
 04.06.2015 22:37
 Timothy A. Postovit
Tak žij tuhle krásu dál a piš stejně krásné básně:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.