Moc hezká, krásně se mi čte. Obsahově je mi moc blízká a má šmrnc. Je jak jiskřivý vodopád..:)

Jiří Turner: Hezké..:)

To je krásné..ach.:)
Vždyť ve vůni květů lip
jen lipová víla
smí o lipovém princi snít.

obecně nemám ráda podobně dlouhé věci, většinou mě začnou brzy nudit, ale u tebe vnímám všechny myšlenky jako důležité pro sdělení, nic zbytečně navíc tam není, nenudila jsem se ba naopak, přečetla jsem si to dvakrát.. :) vtáhl jsi mne do děje a přinutil k zamyšlení, na závěr mě začalo mrazit.. hezky ztvárněno řekla bych i po formální stránce.. moc hezky..

líbí

Singularis: přesně tak to je.. třeba si může ta osoba myslet, že ho má, ale ve skutečnosti ho nemít.. lidé si o sobě často myslí, že něčemu rozumí nebo jsou v něčem dobří, ale často to bývá jen nezdravé sebevědomí.. většinou se ale spíše setkávám s tím, že se lidé podceňují a přemýšlím nad tím, který přístup je lepší..

a jinak, pokud se zamyslíš, tak jsou literární kritici, kteří sami nic nenapsali nebo neumí pořádně psát, ale jejich kritiky jiných děl se těší uznání.. to samé třeba u obrazů.. málokdo maluje jako picasso a přesto jeho názor na hodnotu díla je uznávaný.. (a mně třeba právě tato díla vůbec neoslovují, ale jsem asi v menšině a tak to možná zrovna v této sféře vnímám špatně)

myslím, že člověk může mít pro věc cit, ale už mu chybí schopnost ho zhmotnit, přenést třeba tu úžasnou myšlenku na papír, vymodelovat třeba ten úžasný dort, namalovat obraz, který se bude líbit většině.. a tak dál :)

vanovaso: to je velmi zajímavý názor.. díky za něj! :)

Skvělá balada! Johna Donna si je třeba připomínat každý den a Hemingwaye jakbysmet!

Makrela je ale dravá ryba, neustále v pohybu, možná má i svůj rozum, jen musí žít v hejnu, aby přežila... a ani to jí vždy život nezajistí... ano jsme takové makrely, ač se nám to nelíbí, musíme se podřídit řádu hejna... :-(

Amelie M.: Máš pravdu. Vedla mě k tomu špatná úvaha. Jde spíš o ten cit pro věc. Jenže někdy je problém poznat, jak moc daná osoba ten cit má, nebo ne. (Alespoň mě to někdy připadá těžké poznat.) Třeba si může sama myslet, že ho má, ale ve skutečnosti ho zrovna moc nemít... Tak jsem myslel/a, že dobrý způsob je posoudit, jak sama píše, ale to nebyla dobrá myšlenka.

Děkuji za komentář, hodně mi pomohl. :)

Severak: Ha ha ha :-) Starý vrtule Ti to tam určitě vytrhnou ;-)

Wow, "čas neurvale mlčí na ústech tvých" krásně uvozuje vrchol básně :). líbí se mi způsob, jakým je to zrýmované.

Zamila: až budu mít koncert pozvu tě. Hezký fanynky jsou základ :-)

První a poslední strofa je moc fajn :-)

Singularis: díky za zajímavý komentář, líbí se mi tvé myšlenky.. :)

k tomu otevřenému konci, to je opravdu záměr.. nastiňovat jakékoli další verze pokračování, už by bylo z mého pohledu na věc tak trošku násilí a možná by to brzy začalo nudit.. ať si čtenář domyslí vlastní verzi příběhu - nějaké otázky to v něm určitě otevře a o tom to je.. já to pojala tak trošku jako parodii na pohádku s ironickým nádechem :)

Zajímavé téma a jako pohádka to snad stačí, ale trochu mi vrtá hlavou, že ten konec je vlastně otevřený. Možná je to tak záměrně, aby se nad tím čtenář zamyslel a sám si domyslel všechny možné důsledky, ale po zkušenosti se Zaslepeností a stereotypy si myslím, že to tak většinou spíš nefunguje. (Čtenáři asi málokdy domýšlí to, co čtou.) Mohla bys v tom ději pokračovat a rozvést důsledky Zeldina připojení k Internetu. Mohla by ses třeba zkusit inspirovat pohádkou "Hrnečku, vař" - Zelda by nechala skřeta Interneta nakupovat a pohřbil by ji příval nových věcí, které by jí zabraly všechen čas a zamotaly hlavu, a nevěděla by, jak s tím přestat, a náhodou by kolem šla kouzelná stařenka a pomohla by jí přestat nakupovat, najít správnou míru a nahradit ty přebytečné věci zase přáteli.

Nebo by si Zelda na Internetu našla nové "přátele", ale zjistila by, že ve skutečnosti to vůbec nejsou přátelé, ale berou ji jen jako prostředek k vlastní zábavě a o ni jako takovou vlastně vůbec nemají zájem. (Nicméně toto je asi už spíš téma pro dospělé a mohla by z něj být i docela dobrá úvaha.)

Zamila: Víš, nikdy mě nenapadlo přemýšlet, jestli jsou mé básničky originální. Vlastně mě to vůbec netrápí, protože ke mně vždycky přicházejí samy jako vyústění nějakého momentu v mém životě. V tom pro mě spočívá jejich smysl. Takže, jak jednou psala Ailin, jsou to takoví mí přátelé. Nehodlám je urážet tím, že jim budu něco vnucovat, nebo je někam tlačit. Na to si jich příliš vážím :-) Děkuju moc za tvůj komentář :-)

s tím já moc nesouhlasím.. :) spousta lidí má cit pro věci, které ale sami neumí stvořit..

takže to, že třeba neumím upéct nádherný dort neznamená, že je od věci, když o dortu, který upekl někdo jiný řeknu, že je nádherný, chutný či že se mi nelíbí a nechutná mi.. to, že něco neumím vytvořit neznamená, že nemám schopnost to ohodnotit..

Radku, moc hezká báseň.

Pro mě povedená báseň s hezkým závěrem. :)