Když vrby ráno zpívají

Dandy: moc hezké , děkuji

Pročby jen smutkem měly vzdychat.
Pod svou korunou i slova lásky směly slíchat.
Že své větve k zemi sklání.
Staletá vrba jak moudrá paní.
Větve se spletou jak vlas dívčí.
A mladost dál ji žene vpřet.
Aby ten cop jí nezešed.

Amelie M.: děkuji...

tak to mě velmi oslovilo.. přijde mi to takové poetické a moudré.. pěkné :)

taron: díky

Yana: děkuji...

ano, obrazotvorná...

líbí.

moc hezká, obrazotvorná a nápaditá

hledač: děkuji za zastavení...

i vrby potřebují své vrby, pěkná báseň.

koiška: děkuji...

vanovaso:
Smíš šeptat jí smutky v listoví,
je vrbou...
a vrby, ty nikomu nic nepoví.

Ignácius J. Reilly: děkuji, však já ti rozumím...

nejhorší je když je báseň smutná a já musím říct hezká ;) to si jako odporuje :)

vanovaso: Zkus! Myslím, že aspoň v tomhle bych mohl mít pravdu...:-)

shane: díky za souznění... zkusím to...

Že by nějaké výročí zklamání? Rozumím Tvému smutku, sám jsem ho poznal dost a dost, ale zkus se usmát. Taky to tak dělám, i když někdy je to fakt těžké...Posílám aspoň smajlíka!
:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))