líbí se mi, je mi z ní tak příjemně

Jiří Turner: děkuji, mám vždy radost že se někdo vcítí do těch řádků, no popravdě, když jsem si uvědomila že by to mohlo být o mně, jednou, měla jsem skoro vztek, že mě ta básnička na zahradě z ničeho nic přepadla, i já mám své dny...a také mám švestku, tedy švestky, zatím obě hojně plodí

kmotrov: co napsat, já mám fakt radost z toho že si s tím ty dáš tu práci, to víš že mě to taky napadlo tak uspořádaně, tak jak by to asi mohlo být a mělo, ale :-) a teď se musím sama pro sebe smát, když byly moje děti malý tak jsem mnohem raději pro ně šila, tak, kalhoty byly za půl dne, pletení mi lezlo na nervy, to trvalo týden a déle, někdy měsíc a déle a přitom plést a háčkovat jsem uměla daleko lépe, ale deptal mě ten čas, to je výmluva co :-) tím ti opět říkám jaká jsem, hele s příští básničkou si tedy pohraju, slibuju, mám jí na nočním stolku, jmenuje se empatie a vložím ji až si budu myslet že by to mohlo být ono, možná ji nevložím nikdy, uvidím, moc ti děkuji

taron: ano, tak mě to nějak přepadlo na zahradě, nerada píšu takové básně a navíc jsem se zhrozila že tam třeba takhle jednou budu sedět já, nerada se podávám takovým myšlenkám, no, přišla...děkuji za vnímání

Jiří Turner: řeknu jen že to bylo krušné období ...

Líbí se mi, jak do té básně zapojuješ ty smysly. Úplně to čtenáře"vcucne" do té atmosféry.

Nice.

Jiří Turner: Díky! Já to taky netvrdím, že je to alexandín.on taky Shaana na tom nebazíroval. Ber to jako hříčku. Zatím jsme se zúčastnili čtyři včetně Shaany. Uvádím odkaz na veršotepárnu na FB. Je tam fajn, že za ten rok, co fungovala ještě před tou na iblogu jsou tam ukázky různých forem a jen tak nesoutěžně se opět zadávala a zadávají slova, vždy v neděli. https://www.facebook.com/groups/Versoteparna/ :-)
Je poučné tam nahlédnout a je krásné si hrát!...

Osobně si báseň v próze, což mi přijde tak žánrově nejblíže, spojuji s jiným obsahem, ale proč ne. Pro mě docela zajímavé.

Díky velký Jirko..

Dobré, Shane, mě se to moc líbí, jen (čistě technicky) ten alexandrín nakonec není úplně alexandrín.

Dobrý, tohle se mi líbí...

Trochu mne v tvé básni mate o kom ta báseň je. Je to o lidstvu, o nějaké skupině, je ze současnosti nebo z minulosti? Tento typ básně si asi zaslouží nějaké vysvětlení.
Technicky nesedí některé rýmy: Osudu/ studu (osudu(/ ve studu), blízko/ hnízdo...

Paráda. Docela souhlasím.

Nemohu říci, že by se mi tato báseň vůbec nelíbila, jen mi přijde jako by nezačínala, ani nekončila. Jako by z tebe "vypadlo" pár ne zcela srozumitelných metafor a místo nějakého vodítka k jejich vysvětlení jsi to ukončil.

hezká báseň, Yano. Je z ní cítit taková zvláštní melancholie, a to i z formy, nejen z obsahu. Hodnocení technické stránky se, myslím, zcela brání. :)

To, že bych se mohl ukritizivat bylo míněno jako nadsázka, humor, možná jsem mohl dát za to smajla.

K té kritice:
Pod starou švestkou
sedí stará žena

Starobou svou
jak bleskem zasažena

Pár zvadlých kvítků
švestky neplodí...
Začneš tak, že to není volný verš, zvolíš pevnou strukturu, podle mne správně, začátek je brilantní, asi to šlo samo od sebe, jenže pak to už samo od sebe nejde a musí přijít básnická dřina.
...Víc než pár vrásek
děti za tou starou ženou
kdoví proč nikdy nechodí
Tady to chtělo stejně jako nahoře na dva řádky ve stejném rytmu. Blok by se zavřel.
Možná by to šlo vyřešit elegantně takhle:

...Pod starou švestkou
sedí stará žena

Starobou svou
jak bleskem zasažena

Pár zvadlých kvítků
švestky neplodí

Víc než pár vrásek

děti za tou starou ženou
kdoví proč nechodí
(vynechal jsem nikdy kvůli rytmice)
a pak si dát práci druhým blokem ve stejném uspořádání:
2,2,2,1,2


Já vím, že píšeš jen tak pro radost, máš krásné básně, zasloužili by si věnovat jim víc pozornosti. Tím netvrdím, že bys to měla psát jak to vidím já.

hm, žluť pampelišek a pak námořnické, dlouhé vlasy? Zmatek :-)))))
Začátek navodil, konec způsobil zmatek.

Krásný závěr v tom, že žena je sama sobě cizí, nejen tím, že už je sama, děti na ni kašlou, soukmenovci zemřeli, ale díky alzheimru vlastně v určitých momentech nepoznává ani sama sebe... možná má pocit, že vše - celý její život byl jen sen. Z něhož se jednou probudí, třeba smrtí...
ha, moc filozofuji, máš to krásný, až mě zabolelo u srdce.

dobře vyjadřené