Děsně milá... :-)

Pěkné a "Svlékneš pole z šatů" to je nej :)

Jsi kouzelník co kouzlí krásná slova..:)

Mně se líbí,je tak záhadná..:)

Krásné. :)

Báseň opravdu křehká, jako ty fialky na usmířenou... je krásná, byť něčím trošku smutná, tak zvláštně, zároveň něžná a smířená. Líbí se mi. Je v ní zachycen takový ten moment štěstí, tady a teď.

Moc se mi líbí tvůj přístup k světu. Tématicky mi tento text připomněl moji povídku Zájmy a city o tom, jak Barbora Janů slastně vnímá krásy přírody, ale bolí ji, že její sestra nic z toho nevnímá a nechápe. Nicméně, ty dokážeš ty krásné vjemy mnohem podrobněji a emotivněji vyjádřit. Snad je to tím, že píšeš o sobě a v první osobě.

Líbí se mi, jak dokážeš "ve špinavé kaluži vidět nebe". Někdy mám podobný pocit, i když asi úplně jiný.

Děkuji ti za možnost do tvého světa nahlédnout ("nakouknout"). Je pro mě nádherný a velice příjemný. Kdyby tě někdy zajímalo podobné nahlédnutí do mého "světa", zkus navštívit moji "Krásu obřanskou" ( http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26608-krasa-obranska ).

dýchla z ní na mne něha a upřímná láska... krásné...

mannaz: Děkuji za návštěvu a skvělou myšlenku. Možnost, že by člověk viděl jen odraz a předpokládal, že je odrazem něčeho hmatatelného, mě ani nenapadla. S tím vnitřním světem a rozdílným vnímáním také zcela souhlasím. Skvěle jsi moji úvahu doplnila. :)

Mimochodem, o tom, jak každý vidí něco jiného, už psal kdysi i Severák v úvodníku "Tvar stanic metra".

PrimaDen: oslov radek: Moc vám oběma děkuji :)

Amelie M.: Ty jsi mě zase potěšila zajímavým komentářem. :)

Chléb s mrkví musím někdy ochutnat, abych zjistil/a, zda je lepší jíst je dohromady, nebo každou věc zvlášť...

Mám radost, že tě zaujala témata jako nostalgie či Jan Palach.

Neptuna mi v této epizodě připadá charakterizovaná dost ploše (tzn. jednostranně, bez zjevných vnitřních konfliktů), ačkoliv to je z části dáno tím, že tam nemá dostatek prostoru; všechny postavy na začátku začínaly takto, takže to nepovažuji za chybu.

Nedostatek peněz je pro mě v tomto seriálu docela důležité téma. Ve třídě se setkávají spolužáci, jejichž rodiny jsou chudé (Moje vinná réva), bohaté (Astra) a něco mezi tím (ostatní), a i když nenosí školní uniformy, jejich vztahy to zase tak moc neovlivňuje, ty se řídí spíš podle toho, jak se k sobě chovají a do jaké míry si věří, než kdo si co může dovolit. A tak by to podle mě mělo být.

Přemýšlím nad "na jednu stranu víceméně dětské, na druhou zase velmi dospělé". Je to určitě dobrý postřeh, ačkoliv já jejich uvažování takto nevnímám. Beru to spíš tak, že člověk se z dítěte v dospělého vyvíjí postupně a často nerovnoměrně, takže v tom "přelomovém" věku kolem osmnácti let jejich uvažování opravdu takové může být. Vždyť spoustě dospělých zůstane třeba hravost, naivita, důvěřivost, nebo jiná "dětská" vlastnost. Ale mám radost, že tě takové uvažování baví. :)

Určitě bude ještě jedna a možná i několik dalších epizod, i když pomalu uvažuji i o možnosti seriál Ester Krejčí ukončit a začít se zabývat něčím "dospělejším". Každá epizoda ale trvá řadu měsíců, protože napsání takového scénáře je dlouhodobá činnost, která zahrnuje jak studium odborných knih v knihovně, tak sbírání inspirace. (A nakonec také vyškrtávání věcí, které se tam rozsahově nevejdou nebo tématicky nehodí.)

jj, je to hodně srozumitelné... trefné...

krásná, opravdu mě moc oslovila včetně obrázku ...

Ta je vážně moc hezká. Zní ještě i po dočtení...

líbí

dobrý...

Moc se mi takovýhle rozbor líbí. Vlastně nevím, jestli s ním úplně souhlasím. Ono přece to jablko v tom zrcadle je skutečné - jen je jiné :-) a závislé na existenci toho hmatatelného.

Zajímavé by bylo, pokud by z úhlu pozorovatele nebylo hmatatelné jablko vidět a viděl by jen jeho odraz v zrcadle. Automaticky by předpokládal, že "skutečné" jablko někde musí být, ale v podstatě by v jeho existenci jen věřil. Čímž by se vše otočilo :-)

Poslední dobou vůbec zjišťuji, že světů je neuvěřitelná spousta. Že pokud si myslím, že žiju ve stejném světě třeba i jako osoba mi nejbližší, tak se pěkně mýlím. Stačí si o nějaké věci společně prožité/zažité povídat a zjistím, že já jsem byla asi někde jinde. Záleží, jak si kdo čeho všímá, co je pro něj důležité, jaký má svůj vnitřní svět. Tudíž mně by se klidně mohlo stát, že bych si jablka na stole vůbec nevšimla, ale zcela by mne zaujal jeho odraz v zrcadle a třeba rám zrcadla... :-D

Moc pěkné. Je ale fajn, když je člověk schopen se učit. Zvláštní je, že někdy to, co vypadá, že nás oddělá, nejvíc ublíží se ukáže být jen pošťouchnutím tím správným směrem.

Škoda, že ten film neznám.
Jinak i bez toho je to taková moc hezky plynoucí věcička.

Mmm, už je to pro mě hnedka čitelnější. :)