Jemné, pěkné ,chytilo za srdíčko.

Tak to je můj šálek kávy,děkuji za ně,jsou tu správně. :)

kekebreke: To mě moc těší, že se líbí, děkuji :)

PrimaDen: Děkuji :)

Jiří Turner: Vždyť jo. Já to taky s tou "definicí básně" myslela nevážně. Ovšem s tím pojmem zpoetizovaný fyziologický proces jsi mě dostal. :-)))
Jsem ráda, když potkám někoho, kdo se nad texty tak zamýšlí, taková zpětná vazba je fajn.

Jiří Turner: ...A líbil by se Ti takový svátek? :-)
Těžko bys o něm věděl, když Uluna a Otar ozařují společně nebebáň jiné planety. Ta jména jsem si asi vymyslela trochu severská, to jo.
S těmi rýmy máš pravdu. Ono nebylo moc času tuto báseň piplat, když jsem chtěla stihnout termín do soutěže. ;-)

Těžko říci. Ani samostatně stojící to nějak nestačí konkrétně zaujmout. Spíš se to dá použít jako surový materiál k dalšímu zpracování.

Jiří Turner: Jojo. Je to refrén a měl by to být oxymóron, ale dost závisí na tom, jak si člověk představí manu. Údajně to byla pryskyřice nějakého keře, kterou ovšem jedli ve ztuhlém stavu. U zdroje se ale rozhodně dala i pít.
No a otrávená není. Člověk to nesmí brát doslova. To sdělení je, že působí v těle zlo. I dobré věc přece může způsobit úplně opačný efekt.

vanovaso: Hm, začátek je zvláštní i pro mě - vlastně oslovuji sebe a zároveň svého partnera. Nic není jednostranné...
Děkuji :)

koiška: Napadlo mě: "Pochybuji, tedy jsem... člověkem." Určitě je lepší to nevědět - tedy aspoň na začátku vztahu .)

Yana: Díky za krásná a hluboká slova :)

A42: To mě moc těší :)
A možná to ani nepoznáme, dokud ta chvíle nenastane...

Jiří Turner: No jo, celý život je o "připravování". Díky :)

Jednoduše skvělé :)

Páni, tahle mě totálně dojala. Úžasná, zakládám. (A jdu si pro kapesník)

Wau, tak tos mě dostala. A přiznám se, že jsem v tom taky trošku našla. Někdy je to smutná obrana...
Vážně skvělá, zakládám :)

Jó, v tomhle rozpoložení a nazírání na svět nelze nemilovat... Nádherné, souzním :)

A smrtka kosou
kytičku kosí
motýlku rosou
očka se rosí
:-)

Chachachááá!! To je ale naivní blbost!!
člověk má hned chuť napíchnout si žloutenku, aby viděl svět veselejšími barvami.

Milé. Příběh má přímo dechberoucí vyvrcholení v momentě, kdy si motýlek nemá s kým povídat. Já osobně byl jako na jehlách, jak to dopadne. A díky bohu, kytička se uzdravila. Úúúf. Ale bylo to o fous.

Parádní kousek. V jednoduchosti je kouzlo (pravda, vymyslet to, to asi nebylo tak jednoduché)