moc hezké. "každý rok na novou větev pověsím list a šepotání
a výjimečně někdy stín" se mi strašně líbí
a výjimečně někdy stín" se mi strašně líbí
Nikytu: ...Planetou může být cokoli. Třeba i jít do sebe. :-D
Rozdělením Československa jsme se zřekly obrovského duchovního potenciálu,možnosti vzájemné kultivace Nás slovanů.To nám nedá ani 'Němec,ani Anglán.A to my došlo až teď.Děkuji za hezký večer.
Ano ,Vaše básně by měly být začleněny do škol,je v nich zdravá vášeň,poznaná touha a realita nutných proher i zklamání,Jste inspirativní v duchovně pozitivním smyslu.A máte mladou duši,nonšalantní.Hodně štěstí přeji a děkuji.Snad jednou dorostu Vašemu rozměru.Bylo by my ctí.
Nač truchlit,když jste vším?Možná potěšit Vás neumím.Láskou jste se stala,proto cítíte se nahá.Jak obklopit se sama sebou,když dávno jste již sama něhou.Studna v sobě vodu nosí,smrt v krajině spodní vláhou kosí,každý stvol,každý proutek vděčný Vám je za rosy dotek.Že vděku se ti nedostalo,copak zlého se ti stalo.Tvá bytost ve tmě září,jen úsměv daruj své moudré tváři.Hodně štěstí Vodo živá,buďte Anno k sobě milá.
Midagere: Děkuji za návstěvu a postřeh. Ano, rytmus jsem tak trochu nechala ke konci být. Jako když hlava těsně před usnutím nenápadně začne klimbat a myšlení vynechávat. :-)
Orionka: Je to jen báseň, byť inspirovaná zkušeností. Pohled v ní je samozřejmě velmi subjektivní a ani se o nic jiného nesnaží;) Jen je v té druhé části více rovin - trochu mluví k sobě, trochu k němu a je tam i skrytá náboženská rovina. Říká “otevři svědomí”, tím může myslet i “otevři moje svědomí”... každopádně děkuju.
Krásné. Občas mi pokulhával rytmus, ale to je hádám v téhle básni účel. :) Nespavost je vždycky zaručenou inspirací...

