Lenka a ježek

Na ježka si Lenka sedla,
zaječela bolestí,
nahoru se hbitě zvedla,
může mluvit o štěstí.

Do křoví hned ježek pláchnul,
rychle se tam zahrabal,
nepříjemně močí páchnul,
o život se obával.

To máš kliku bodlináči,
že jsi zmizel ve křoví,
zadek bolí mě až k pláči,
chce to obklad ledový.

S brekem domů Lenka běží,
už ji přešlo močení,
na břichu vám týden leží,
strašné je to mučení.