Básníku jabloňový

staneš-li se jablkem
básníku můj
vyhořelý,
bez třasu a váhání

tě ochutnám
i sním

stečeš mi po bradě
odžitý a vyčerpaný

jak žebrák toužící po plameni
na sklonku zimy
odhalený

staneš- li se jablkem,
budu se snažit, básníku,
z trpké dužiny
zcedit poslední tvůj verš
neboj se, jen to zašimrá
vždyť sám ani netušíš
že si ho v sobě
pro mne schoval

oddám se myšlenkám
tvá stopka mi v prstech zabrní
zasadím tě
tam kde je nebe skrytý v zemi

a až vyrosteš v strom,
básníku můj osamělý
každý rok na novou větev
pověsím list a šepotání
a výjimečně
někdy stín

ale i tak, věř mi, prosím
že myšlenky zabolí
o něco míň

když pokveteš na stráni
mých přání

a i když občas
spustíš dětem
pár nedozrálých plodů do dlaní

pochopíš, že takový život
voní