.. to je prostě skvělý.. vtipně podaný, i když poměrně vážný téma.. s tím alzheimerem je to fakt těžký.. bojovala bych asi se spoustou věcí, ale s ním ne.. vím moc dobře, co s lidmi udělá, připraví je to o veškerou důstojnost, ukradne jim zbytek života.. ne, tohle ne..

.. tak tohle bych jen podepsala :) když vznikala tahle "stížnost", ještě jsem tu ani nebyla.. ale jak vidím, je to stále stejné.. a to jsme o pět let dál..

objevují se tu skvělá díla, skvělé romány, skvělé povídky.. smůla je, že to opravdu téměř nikdo nečte..

no a ty si nepřečteš můj komentář, protože jsi tu už pět let nebyla.. ale kdo ví, třeba jednou...... :))

Nebásník: děkuju, jsem ráda, že zaujala :)

Ginnare: díky za tvůj názor :) tuhle zkušenost má asi většina z nás..

myslela jsem to ještě obecněji.. např. i tady, na psancích, je zřetelné, že někteří lidé pochválí téměř cokoli, co tu přečtou, prostě konzum.. už vědí, kdo jim na to skočí a oplatí jim stejně.. skočí si sem pro pochvalu, vymění pár sluníčkových slov a všichni jsme šťastní..

Ginnare: heleď, nerada bych, aby to vypadalo, abys kritizovala básně DDD ;) navíc, to si musíš popojít jinam, u něho je toho ke kritice velmi málo, ale taky myslím, že se mi povedlo mu něco malinko pohanět :))

PS: a doufám, že to čte a vydá sakra už tu sbírku!

Moc krásná báseň.

Ginnare: Moc děkuju! Ale na to piano fakt hraju mizerně. Většinu života to víceméně úspěšně maskuju. Jak vznikaly smyslné tóny nostalgického klavíru jsem už popsal o komentář níž :-)

Dickens: Nepřál bych ti vidět, jak ten klavír vznikal. 7.40 - 7.55 dneska ráno a vypravoval jsem u toho děti do školy :-) Prostě práce kvapná... Moc děkuju, jsem rád, že se ti to líbí :-)

Velmi podařeným způsobem podané mně tak známé pocity... fakt to nesnáším...
Cink... je tu "šťastná"zpráva... ovšem šťastná budeš jen, když ji obratem rozešleš... který dobrák mi to zas poslal... jo tenhle blbec... no to jsem si mohla myslet... ten taky na všechno skočí... no jo no, on už je takový... má strach... co když budu mít fakt smůlu... co když opravdu minu své štěstí... co když už budu mít do smrti jen smůlu... co když mě pak přestane milovat... co když onemocním... já nebo někdo z mých blízkých... kravina... je to jenom kravina... přece nejsem pověrčivý pošuk... ale co když se opravdu něco stane... nebo co když se naopak něco nestane... jistota je jistota... to, že budu za blbku nějak přežiju... neodpustím si, že jsem neudělala všechno co šlo... i co nešlo... cink... cink... cink... cink... :-(

Amelie M.: Tak nějak to bude. Někdy je toho prostě moc. A to i toho příjemnýho :-)

Hanulka: To mě moc těší. Díky za návštěvu :-)

Amelie M.: fakt se snažím... ale tady nemám co kritizovat...
Snad jen to, že kecá... na klavír umí ;-)

Ne... vážně se mi to líbí. Cítím tu únavou zatěžklou náladu, která se tak bezcílně rozvaluje na smyslných tónech nostalgického klavíru...
Podařené, pro mě velmi podařené. :-)

Závidím Ti ty procházky krásami liduprosté přírody...
nechápu, jak můžeš propadat v takovou chvíli depkoidním pocitům... a vytvářet tak hororově vybarvené obrázky...

Bezva... líbí se mi :-)
PS: jsem vyvrhel... nesnáším cyklisty... ;-)

Ten klavír je jak z francouzský nový vlny, filmový, pěkný. :)

Souhlasím!
Obzvláště s částí, že je skvělé, jak díla neustále kolují v nabídce.
Ráda je nahodile otvírám a občas se až dětinsky zaraduji, jakou úžasnou "perlu" jsem to objevila.

má to pro mě příjemně melancholickou náladu, před očima mi proběhl krátký příběh.. aplikovala jsem si to na vlastní sny a občasnou potřebu uniknout, unavená životem, někam dál, mimo realitu.. do krajiny za krajinou..

hezky ses doprovodil.. :)

Hru na klavír miluji, hrávala jsem. Je to velmi uklidňující a udělal si mi tím velkou radost, děkuji.

Orionka: ani nevím, že máš takový filtry.. přemýšlím, jestli je to možný :))

díky :)

No, s tím zakazováním komentářů - sám sem si je taky asi dvakrát zakázal. V deníku. Beru to totiž fakt jako deník. Úložiště vzpomínek. Záznamy z mojí mapy života. Chci je mít na jednom místě. Chronologicky, což tady je. Doma to nedokážu. Jsem na to moc velkej bordelář. No - a když třeba někdo blízkej umře a já mu věnuju pár slov jako vzpomínku, nepotřebuju, aby se k tomu někdo důležitě vyjadřoval, nebo soucítil. Proto to sem nedávám. Takže jsem za tu funkci docela rád. Jinak bych sem ty básničky vůbec nedal a dávno bych je nejspíš někde zašantročil. Což by se se vzpomínkama stávat nemělo. Ale to je asi trochu mimo mísu, co?

Orionka: Já nevím – jsem nakloněn aktivní komunikaci autor / čtenář; pokud bych někomu měl okomentovat dílo s tím, že se nedočkám odpovědi buď vůbec, nebo až po nějaké době, přijde mi to (asi poněkud drsně řečeno) jako ztráta času – třeba kvůli tomu, že pokud budu komentovat díla neaktivních autorů, sotva se dočkám nějaké jejich aktivity pod mými díly (a je jedno, jestli pozitivní či negativní), byť ti lidé určitě psali tisíckrát lépe než já. Žádná vazba, žádné rady – jen nostalgie. Je to na strašně dlouhé povídání a rozhodně nemám v úmyslu se kohokoliv jakkoliv dotknout – třeba se na to mohu podívat i z takové stránky, že na serveru je zdánlivě kvantum autorů a ve skutečnosti se registruji do „urnového háje“. Nebo si řeknu, že v minulosti byl server mnohem lepší a ve srovnání s tím to prostě nevypadá dobře… jak říkám, v komentáři si tohle netroufám rozebírat do podrobností, natož abych své úvahy vztahoval na server, kde jsem pár dnů.

Tahle – to dílo mě třeba včera přimělo vzpomenout si na doby minulé, projít staré záznamy, zavzpomínat na lidi, které jsem „znával“. A nepopírám, že jsem si ten večer opravdu užil :-)