Silná, děkuji ...

Dobrý Homer

smileviki: Moc bych nepočítal s tím, že se autorka ozve, když tady byla naposled před skoro 10 roky.

Zpěvné. Teskně.

casa.de.locos:
Velice děkuji za komentář i připomínky.

dvakredencedekadence: Díky za zastavení.

kmotrov: Děkuju. A děkuju i za tuhle perspektivu... samozřejmě si to uvědomuji a je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem se pro to rozhodla. Ale je fajn si to čas od času připomenout. :-)

Homér: Dík. Tohle jsem tu neviděla, zatímco když slavili křest jedné holčičky, smíchali několik druhů tvrdého alkoholu s cukrem ve velkém kýblu a pak si tím připíjeli. První rodina, pak postupně celá komunita. Říkají tomu “míchání krve”. Taky jsem ochutnala, byl to celkem smrťák.

líbí

vydej nějakou věc, to by bylo super.

To první by se možná za takové czaiku dalo považovat, je tam reference k ročnímu období, nadhled a náznak hravé nálady, ale pořád to na mě nepůsobí dostatečně lehce. Nicméně ze skupinky se mi zdá nejvydařenější.

Není to haiku. Ve formálních pravidlech haiku neexistuje pravdilo nutnosti příběhu tak, jak ho chápeme ze západní perspektivy, pouze uceleného narativu, který hlavně zprostředkovává celistvou atmosféru okamžiku, její emocionální náboj. Ideálně by mělo také odkazovat pomocí specifického slova k určitému ročnímu období, a tak se situovat v cyklickém čase, ale v češtině toto není příliš dobře možné. Osobně si myslím, že dodržení formální struktury je ta nejméně důležitá část haiku, vzhledem k odlišnému pojetí slabik v japonštině a češtině, délce slov etc. Haiku má být čistý destilát momentu a napsat dobré haiku je neskutečně těžké. Pokus se cení, ale doporučuju to zkoušet dál, číst klasická haiku (antologie Chrám plný květů je dobrým průřezem třemi staletími japonské tvorby a v doslovu je možné najít dobrý úvod do problematiky haiku, případně jakékoli sbírky v překladu Antonína Límana) a prioritizovat kvalitu nad kvantitou.

it´s really a beautiful scenery

Dobrý den, na vysvětlení:
použil jsem formu 5-7-5 a trojverší, což se domnívám je hlavní předpoklad považovat text za haiku. Taky aby každé trojverší bylo samostatným příběhem, toť další podmínka. Nemají to být příběhy poučné (což jsem, pravda, občas porušil) a není nutné, aby se verše rýmovaly. Proč to není haiku?

slnečnica: jasně :) ... a prosím, cituj to procítěně :))

Jo, jo, i tak to mohlo být, smutné.

YES, chtěl bych slízávat obočí nakreslené tuší, jenže nenech se napálit, to může být také permanentní tetování. Valentýn mi nevadí, komerčáci z nákupáků jo. A přesto jsem si koupil sako v Plaze v HaM.

Jsem se tu z tý legrace málem udávil vlastníma zvratkama. Co to jako je? No hahahaha, to je sranda, kapesník flek, rek, jsem z toho úplně mimo.

Toto není haiku!

Ale jó...

Dickens: Toto budem s dovolením citovať...