Delfíni

Slunce na nebi již pomalu pluje,
chystá se spát-ztrácí se v moři,
přichází noc-měsíc si popěvuje,
sluneční paprsky na vlnách se mlží.

Hvězdy na nebi čile se probouzí,
vše v tomto okolí už chystá se spát,
zázračné ticho jako klid před bouří,
však tam v dálce cosi teprve teď chce si hrát.

Stálé ticho nápadné se zdá,
jakoby každou chvílí měl by se zhroutit svět,
měsíc na své záři čím dál víc nabírá,
náhle na hladině objeví se mořský květ.

Stále ticho, srdce bije,
divný pocit- co má se stát?
náhle hladina co pod sebou mořský svět kryje,
začne čímsi pod sebou vlát.

A hle! - první, druhý, třetí,
desítky delfínů zpod hladiny,
hrají si, skáčou, nad hladinou letí,
žádní jedinci, ale celé rodiny.

Hřbetní ploutví vodní plášť krájí,
měsíční paprsky odráží se od kůže,
veselé skoky, úsměvy- tak jako v ráji,
i delfín opravdu milovat může.

Čas letí-slunce zas vychází,
delfíni krásní zas plavou v dál,
měsíčním svitem radost jim neschází,
jen delfín může být radosti král.