Někdy stačí upřímný pohled z očí do očí, ale dík !

Není co říci, nemám co říci, mlčím...

Jo piáno,prstoklady....melodie ticha,vůní,tepla...a to nemám hudební sluch.Ach jo zatracený piáno!K čertu s hudbou.(-:je pryč.

Jedna z těch smutněkrásných, kdy člověk cítí hezko i smutno zároveň.. stali se pouhými smutnými lidmi - cítím v tom všechen smutek světa a zároveň i jakousi naději a vůbec víru, že není důvod ke smutku.. je krásná..

Líbí se mi ta myšlenka, je pozoruhodná, výborná.. ale přiznám se, že mě tam kapku ruší ty velké mezery mezi slovy, nedovolily mi, ale báseň hezky plynula, zasekla jsem se u nich a přemýšlela jsem nad nimi, proč tam jsou a proc zrovna takhle.. jinak báseň udržuje v napětí, hltám slova a přemýšlím o nich a najednou buch a ten poslední řádek, jako by tam nepatřil.. nesedí mi tam.. jen můj názor, každopádně palce nahoru, líbí se mi :-)

A třebas právě teď nevím, co říct :-) je něžně krásná.. netřeba na ni plýtvat slovy, jen si ji prostě v tichosti a vnitřním smíru užiju.. díky :-)

oslov radek: Děkuju :-)

Pěkne

s překlady je často často jeden problém. Buď je přeložíme doslovně a ztratí rytmiku a rým, nebo je upravíme a pak se z toho stává tak trochu jiné dílo. Ale snaha dobrá a ve výsledku proč ne. Škoda, že jsi neudržel tu rytmiku, když už jsi to měnil, aby se to rýmovalo

holka.přes.ulici:
Ne ne, je to navázané na tu první, jsem pořád v lese, věčně tu fouká vítr, a to i v přeneseném slova smyslu...je spíš pro oči dvou. Moc děkuju za pocit...

Mlčeti Zlato:
Děkuju za přečtení, udělalo radost...

Hanulka:

Jestli piješ taky čaj s mlékem...a děkuju. :)

Orionka:
Děkuju, moc, ten, komu píšu, ví...

Ta poslední strofka nemá chybu, a celé je to dobře napsané.
Taky se ráda dívám... :)

...zrcadlení ženy, co mizí s prvním křikem kohouta?

Protože nedokážu napsat nic duchaplného, ačkoli cítím, že si to dílko zaslouží, jen to tu takto poznačím, ať vidíš, že jsem se snažil :D

Po přečtení je mi trochu ouzko.. Ale krásná. Krásně posmutnělá.

AndersA: Moc ti děkuju!

Moc krásné.. za mě nejlepší první a poslední sloka, i když prostředek má též něco do sebe (možná do jiné básně?)..

Ano! Líbí se mi, moc! Cítím z toho určitou rutinu a přesto je to zároveň tak nějak.. pěkné :-) .