když si hovíš jak semenáček v mechu...chia semínka a šňupat tmu. Slušný čtení, dík.
Já sama nevím, proč jsem to celé dočetla. Asi ta zmínka o Žihli, ta mě přitáhla. Mé první pracovní působiště. Inu, stačilo.
S respektem k vší té bolesti bych chtěla podotknout, že rým hnout a plout té básni ubírá na síle, rovněž konec a zvonec. Naopak tenhle obrat : před každým koncem prostě nezazvoní zvonec: by se dal tesat do kamene.
Až napíšu sonet,tak se z něj vystřihnu a v hloupém divadle
zabliká má otázka Proč. Inspirativní kus, díky.
zabliká má otázka Proč. Inspirativní kus, díky.
Mrazilo mě u ní... líbila se mi... byl to zážitek. Díky.
řasíš se ve mně uvnitř svraštělá ... zvukomalebné a inspirativní spojení.
ano--také se mi líbí, ..metafory i ty emoci jsou tam znát---☺
Ve vesmíru ze smajlíků je mlhovina
štěstí po mobilu bývá jen kocovina.
štěstí po mobilu bývá jen kocovina.
Oči vlčí v beránkově kůži,oblíznul horní ret však k nohám v hubě přinesl růži.
Hezká linka, metafory..pro mě to plyne...dobře.

