Vlčí oči

Já vím, že Ty nejsi, ani omylem, sám.
V halasné tváři čtu jak se tváří,
když protkán tou září, září.
Je to tak krásné, že úsměv se vetkal i do mne.
Úsměvy maří lháři plán.
Strach se pak stočil do nikam.

K posteli měkké přibitá,
co měkce se jen tváří.
Jako měkký úsměv nade mnou.
Vlčí oči a stín za nimi,
který snad nikdo nevidí,
ani on.

A večer jen vyděšené oči,
a vrásky mezi obočím,
co potkávám v odrazech špinavých oken, skel a očí.