|
Zář tváří se a stín září.
|
Já vím, že Ty nejsi, ani omylem, sám.
V halasné tváři čtu jak se tváří,
když protkán tou září, září.
Je to tak krásné, že úsměv se vetkal i do mne.
Úsměvy maří lháři plán.
Strach se pak stočil do nikam.
K posteli měkké přibitá,
co měkce se jen tváří.
Jako měkký úsměv nade mnou.
Vlčí oči a stín za nimi,
který snad nikdo nevidí,
ani on.
A večer jen vyděšené oči,
a vrásky mezi obočím,
co potkávám v odrazech špinavých oken, skel a očí.
V halasné tváři čtu jak se tváří,
když protkán tou září, září.
Je to tak krásné, že úsměv se vetkal i do mne.
Úsměvy maří lháři plán.
Strach se pak stočil do nikam.
K posteli měkké přibitá,
co měkce se jen tváří.
Jako měkký úsměv nade mnou.
Vlčí oči a stín za nimi,
který snad nikdo nevidí,
ani on.
A večer jen vyděšené oči,
a vrásky mezi obočím,
co potkávám v odrazech špinavých oken, skel a očí.
Vlčí oči : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ra-dě-ji ne
Předchozí dílo autora : Kamenný kabát
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
shane [18], Alcarinquo [15], Paulie.S [13], zrzka [11], Dominik Menda [10], Mizim Vdálce [5]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

