Tvůj projev je originální.Vždy je to popis dvou paralel mezi nimiž kumuluje energie,vztah,pocit,napětí,dálka,blízkost atd.Nemusí být pro tebe běžné udržet střed,klid ve svém životě plném vln.Jsem na tom stejně jen jsem vše spojil v kruh.

Krásný:-)

ŽblaBuňka: Díky ŽblaBunňko, jo, já se ráda rozkecávám a jsem moc ráda, že čtenáři na kratší vzdálenost mě taky někdy slousknou. :)
moonell: Jsem ráda, že jsem uspokojila tvé vnitřní metafory! milancholik: Díky za uznání a krásný komentář, moc si toho vážím :)
Homér: Homér, a vidíš, když jsem zjistila, žes mi okomentoval dílo, tak jsem si říkala, jak moc mě sprdneš. A ejhle, ono ne. Děkuji! :)
holka.přes.ulici: Díky, že trávíš čas s mými díly! :)

jo_: Tak tyhle byly opravdu čerstvé, vzniklé obratem. Ale povšimni si, že spouštěčem, inspirací a jakousi osnovou bylo to, co jsem četl, čím jsem se naladil. Rozdíl je v tom, že já se snažím nasměrovat to pozitivním směrem, vložit do toho naději na lepší konec. Pokud tě to potěšilo, vlilo trochu víry do žil, co víc si přát? Přitom i já jsem občas tak nějak vyhořelý, ale vždycky lze nalézt něco hezkého, byť malého, pro co stojí za to jít dál...

jo_: Ale druhá šance není almužnou, kterou nám kdosi poskytne, ale výsledkem naší duševní práce, to myšlenka má onu tvůrčí sílu, že změní nás i okolní podmínky, aby došlo ke změně i v našem směřování...

jak to, že prázdno umí být větší než plno? když nevidíš své růžánky, zkus zavřít oči a uvidíš jich všude plno... jsou, možná právě teď odváté větrem slz, ale země je kulatá a vítr je zase jednou přinese zpátky :-)

shane: ach shane, baví mě tvoje verše a moc!

človiček: upřímné díky za tvá slova :-) jsou to přesně ty okamžiky, o kterých píšeš... když se zastavíš v čase a vnímáš všemi smysly...

shane: nejsmutnější je, že opravdu platí, že člověk pozná hodnotu toho, co měl, až když to opravdu ztratí... a život dál běží jak splašený kůň a nedává druhé šance...

Píši "většinou", ne každá mladá žena.

joj, hezké vyznání...

někdy umí být ticho neskutečně hlučné, až rve uši... a jindy ticho hladí... ale nakonec i v tom tichu je slyšet aspoň tep vlastního srdce...

shane, krásné :-) čím horší cesta zdá se býti, čím víc chce vlk sám výti, tím krásnější cíl s objetím víl ;-)

takovej ten pocit, kdy jeden nádech může a taky překoná staletí... takovej ten neskutečně silnej, nikdy neumírající pocit... hezké, cítím, v těch pár slovech je vše..

shane: :-) slova rozmilá, co naději vrátila... vodu do pouští, vláhu, co srdci odpouští...

krásně barevná a krásně plyne... tisíce obrázků jako modlitba, co zbyde..

Jiří Stratil: ó pardon, na základě čeho tato zcela nelogická a velmi pobuřující myšlenka? jakože žena bez manžela a dítěte je ztracená nemohoucí existence neschopná prožívání a užívání? a stará žena pak svou identitu nachází kde? ba ne, považuj prosím za řečnické otázky, nekažme kouzlo básně...

nezapomínej.. jen buď.. nakonec i to všechno "zvláštní" zůstane krásné..

človiček: Musíš se dostat až ke zlatému jádru...

jo, jo, nádherná