Hodně upřímný. Ze začátku působí trochu zmateně, první dvě strofy jsem vlastně moc nevěděl, čeho se chytit očima. Ty další tři jsou prostě skvělý! Stačily by mi samy o sobě. Líbila se mi.

Bezvadně napsaný. To mi připomnělo - asi dva dny zpátky jsem procházel s jedním z našich psů po mnohahektarových loukách na nedalekém kopci. Chodím tam přemýšlet. Zničehonic zavrčel motor a přihnala se oktávka. Zastavila kousek od nás, vyskočily z ní dvě holky, prostřídaly se za volantem a za hroznýho rachotu a přískoků začaly rajtovat po louce, až drny lítaly na všechny strany. Tipoval bych to taky na kondiční jízdu po letech...
S autem je to jak s ohněm. Dobrej sluha, ale špatnej pán.
Bavilo :-)

Možná by to mělo spadat do ostatních, než do úvah, přiznám se, že to ve mě nevyvolalo otázky, ale spíš sounáležitost. Ale to jen k literatuře.

Co se tématu týče, velká poklona. Menstruace, nenávist vůči vlastnímu tělu a frustrace z ženského údělu... to jsou všechno věci, které ještě pořád u druhých vyvolávají smíšené pocity a nepochopení. Znám dámy u kterých tuším podobný problém jako to cítíš ty a ráda bych si přečetla i jejich příběh. Sejmout tak byť jen chmýří jejich vlastní nejistoty. Protože jak ty říkáš... ony to nahlas nikdy nevysloví... Krutá pravda, která by nás měla donutit přehodnotit naše věčné lidské soudy.

Jinak mám radost za prózu, která se chudák většinou krčí před básničkami. Těším se na další texty!

Jestli existuje nějaký adresát, lze mu jen závidět. Pokud ne, pak žalostně chybuje. Dokonalé vyznání.

Ou. Souhlasím, že napsáno je to velmi dobře. Mě ale překvapila upřímnost obsahu - poklona Jani.
Vítej na Psancích a určitě piš dál. Myslím, že se všichni můžeme těšit.

Ne, nemá smysl komentovat ty jednotlivé pěkné obraty. Je to krásné jako celek.
Básně, co posypou ti něhou duši
a smutek je hned tak nějak užší...

Moc fajn. Moc.
Nelásku nevraždi, mám pocit, že by pak zůstalo na světě jen pár lidí (většina odsud z Psanců).

Děkuji ještě jednou všem. Těší to, jak ten hrnek horké kávy, co teď popíjím.

Jen dál. Hezky se čte.

Velmi zajímavě popsané. Zajímalo by mě, jestli šlo skutečně o to nebýt ženou, nebo spíše o to zůstat dítětem. Vadilo by méně mužské tělo?
Anorexie je také posedlost (sebe)kontrolou. Souhlasila bys?
Text je velmi dobře napsán, dospěle, kvalitně, promyšleně.

slavek: ano, tentokrát jsi byl první ty s komentářem :-D nicméně pocity a prožitky máme stejné, takže dle naší domluvy, ať nezatěžujeme autora stejnými slovy, konstatuji pouze dtto slavek :-) je to krásná báseň..

juuu... hezké... udělej mi provázek a já na něj navleču oblázek, co všechny brány odmyká, když se štěstím zalyká... udělej mi provázek složený z otázek, na který odpovědi máš, když se sám sebe ptáš...

Market30: :-) to je dobře... někdy prostě člověk cítí tu nesnesitelnou "lehkost bytí" a zoufalou potřebu si ji uchovat pro dny horší, dny plné smutku a bolesti... všechno si to zaznamenat a ve své pošetilosti se o to i podělit... snad v naději, že radost sdílená je radost šířená... protože každý přeci ví, že tyhle okamžiky trvají asi tak stejně dlouho jako hvězda, kterou vidíš padat... děkuji za možnost šířit právě takový pocity, o kterých píšeš...

Market30: věřím... chci ti věřit... díky...

Moc pěkná, smutná, houpavá. ))

Jee, to je krásný.. :-) Užila jsem si tohle čtení, od začátku do konce. Jemný, něžný, láskou politý.. paráda.

Když vykouzlíš úsměv básničkou, je to vždycky paráda.

Mooc hezký. Poslední sloka je navíc skvělá.

Krásně šťastněnešťastný to je.

jo_: Bude to bolet daleko míň. Přetransformuje se to ve vzpomínky, který tě budou hřát. Občas to zabolí, ale už tě to nebude řezat v duši, věř mi.