Potrestaný proutník

Koukám z okna jak je venku,
přitom mrknu na Helenku,
s pánem ona se tam vede,
určitě ji večer svede.

Mlsně hledím na to tělo,
které láskou zahořelo,
štíhlá je vám jako proutek,
pochutná si tenhle floutek.

Ladně se vám Hela nese,
pak mi zmizí v blízkém lese,
zná tam jednu skrytou loučku,
bude šeptat, ty můj broučku.

Osud ale v lásce brání,
do lesa se žene paní,
než se dostal floutek k činu,
má tu pomstu manželčinu.

Z lesa slyším hrubá slova,
potom nářek, zas a znova,
obě dvě se do něj daly,
ukrutně mu nařezaly.