Líbilo se mi, že hlavní postava je přeci jen trochu všímavá. Když ji její bratr vedl ve spěchu labyrintem podzemních chodeb, všimla si, že neváhal kudy jít. Proto přišla na to, že ty chodby už znal. Co se mi nelíbilo, bylo vysvětlení jak to že ty chodby zná. Dobře tak tam teda nějakou dobu přebýval a ty chodby náhodu našel. Divím se, že hlavní postava není zvědavá jak je teda našel. Já zvědavý sem :))) Možná našel nějaký ošoupaný kámen, nebo slyšel nějakou historku o tom místě a tak zkoušel jestli je na tom něco pravdy, možná v nějaké truhle objevil mapu. :))) :)))

Protože postavy nevědí co se vlastně stalo, ale částečně to trochu vědí, tak ani já to nevím i trochu vím. Jenže kvůli tomu nevím čím si prošla, a proto ji možná nedokážu fandit, když se obviňuje. Bez toho pochopení čím si prošla se mi pak jeví jako hysterka a odrazuje mě to od čtení. Je to řemeslně docela dobře napsané, takže kdybych byl schopen pochopit její motivy, tak bych ji nejspíše fandil.

Taky jsem si všimnul propracované psychologie a jednání postav. Hlavní hrdinka prožila trauma a proto se často obviňuje, že je to její vina. Takhle to v reálném světě funguje, ale při čtení je to brzo otravné a vlastně to nikam nevede. Asi je to součást zápletky, jejího vnitřního konfliktu se kterým se bude v příběhu dál vypořádávat. Přesto je mi kvůli tomu, postava trochu nesympatická a pořád čekám kdy se vzchopí, aby to nakonec dopadlo tak jako v reálu, že nemá smysl se hádat, kdo za co může. Nejspíš jsem snílek a tak stále čekám jestli se v té postavě objeví rysi hrdinky.

Kéž bych psal aspoň tak dobře, jak je naspané tohle. Příběh a postavy jsou propracované, nic prvoplánového. Takže to jistě dalo zabrat. Líbí se mi, že příběh začíná jednou postavou a její bratr přijde na scénu o něco později. Skutečnost, že se o bratra bojí a vyhlíží je na začátku napínavé, ale i když tuším, že se bratr objeví na scéně, tak do poslední chvíle nevím v který okamžik. To co se mi líbí méně následuje potom. Když si povídají o tom co se stalo a o té cestě. Nevědí co se stalo a trochu to vědí. Asi to tak má být, protože jistě došlo k vypjaté a chaotické situaci, ale protože postavy neví co se přesně stalo, nevím to ani já a v záplavě propracovaných detailů se ztrácím. Jenže když brzy čtenář nepochopí o co jde, může ho to odrazovat od čtení.

Dandy: Díky...To je dobře:) když cit zamrzne, pak zůstane jen zombie... :(

Moc hezké.
Smutné
Když ze slov ukápne slza
cit ještě nezamrzl.

Půvabné:)

hezká;))

hezká;))

Po 28 letech partnerství, potažmo spíš přátelství ptám se na lásku sám sebe a tu osloví mne ironie a oči spočinou na košťátku a lopatce v rohu kuchyně. Jsou pořád spolu, pokud ne pak se hledají ,protože jeden bez druhého jen stěží něco zametou na cestě životem.Povídám to manželce a neurazilo jí to,protože se můžeme spolehnout na vzájemnou službu a láska?? Jen věrnost vzájemnému poslání napříč lákavým novým košťátkům a lopatkám.

krásně emotivní..líbí se mi

Proč zanika cit.
Proč neptamese na darmo.
Krásu v drobcich lze na lest.
V slzách rosy.
V slunce zapadaní.
V cinkavem smíchu vetru.
V sevřených dlaních
V maličkostech co se mohou stát i veličinou.
Hlavně ať city nezahynou.

Pěkná.

Lamm: :);P

Některé obraty jsou zajímavé

Dandy: Díkec.

Ano jen tak něco nezbaští.
Dobrý

PrimaDen: Díkec.

úsměv poznáš podle očí, z nich se přece hlava točí..,)))moc hezké, i když smutnější zamyšlení-----

zasmála jsem se, nejvíc té poslední )))