Pěkné.
Čaje různě poskládané jsou fajn.
Do tohohle nečasu výtané.
Pro pár slov.
Pro souvětí
Nebo jen pro tu vůni ,
Chut ?

Gora: Určitě si rád přečtu. To s tím časem chápu. Ono to ovšem udělá hodně, když autor vloží do díla tolik práce, energie a času. Je potom těžké pro kohokoliv se ti potom vyrovnat. Protože by musel taky vynaložit tolik úsilí jako ty.

LudvíkRoiSoleil:ještě - o zvířatech píšu dost a ráda, tak sem občas něco zas vložím. budu ráda za všímavou odezvu.

LudvíkRoiSoleil:jsem ráda, že se ti líbí, fakt.
Mám moc zájmů a potřebovala bych psát a psát, ale člověk taky musí žít:-).

Gora: Fakt mega. To je luxus to číst. Mnohem lépe teď vím co se na začátku stalo. Krásně buduješ příběh tím náznakem charakteru postavy "Bon, bernský salašnický pes, nejmohutnější ze všech". Teď už chápu, proč se stal alfou zrovna on. Všechno to teď mnohem víc do sebe zapadá.

Kupodivu i když je to jen povídka, se ti geniálně povedlo ztvárnit vývoj těch postav. Jejich proměnu. I jejich lov se vyvíjel. Tři pokusy. První logicky nevyšel. Neměli žádné zkušenosti. Druhý pokus: "Králíci vyskakovali v hrůze z chatrné boudy přímo do hladových tlam." Naučili se to na něčem jednodušším. A třetí pokus byl fakt výzva.

Ale už měli za sebou nějaké zkušenosti. Prostě geniální, to rozdělit na tři pokusy.

Má to i filozofickou vrstvu. Jak hlad udělá z mazlíčků dravce. Ona není náhoda, že nejvíce zločinů se objevuje v nejchudších čtvrtích. Takže to funguje i u lidí.

Prostě jedna z nejpropracovanějších povídek co jsem četl.

Moc hezká, líbí se mi.

Dandy: Nezvaný: Díky, kluci.

LudvíkRoiSoleil: ano, jsem... díky za tvé předchozí postřehy, všechny jsem je zapracovala do povídky.

Gora: Není zač, já děkuju za pěkné počtení. Jsi mega moc hustá :))))

Nádherné zasnění...

Pěkné, pobavilo.

LudvíkRoiSoleil: Ahoj, Ludvíku, díky za přemýšlivé čtení. Ano, štěstí vynechám, kouknu ještě i na další věci, které zde vypisuješ.
Za život jsem měla minimálně 150 koček/samozřejmě nalezence/a psy: Bojara, Rufa /vlčáci/, Aslana/pastevecký pes/, Fridu / střední honácký pes/, Arga, Taru, Goru /RTW/, Bertíka /pitbula/ a Rufíka/jezevčíka/. Zkušenosti mi tedy nescházejí a mnohé z nich jsem použila i v povídce, která, jak píšu, má reálné kořeny a fiktivního je v ní pomálu.
Žasnu, jak v 16 dovedeš udělat rozbor prózy a kolik, podle svých slov, máš načteno:-). Děkuji.

po pádu se vyplní ...no jo zázraky se dějí když věříš. Jinak text celkem pěkný

Bezvadná.

Aha, jsem si nevšiml, že jsi žena "Chápu, že ses nechtěl moc rozepisovat", to se moc omlouvám, uvědomil jsem si to až teď. :))))))))) moc moc promiň

Výborná povídka, hezké téma. Kolem prostředka parádní krize. Jde o hodně protože jsou hladoví. Musí to vyřešit, jinak by mohli zemřít hlady. Přečetl jsem si to opakovaně mnohokrát.

Našel jsem i pár nelogičností, ale předem varuju, že to je jen názor, můžu se mýlit. Hned první věta "Štěkot psů postupně umlkal." Já psy měl a přicházím s nimi často do styku. A přísahám, že naopak vždy se zvuk zesílí. A je jedno jestli rozpoznají známého nebo cizího. Reakce je sice rozdílná, protože výhružný štěkot se liší od upozorňovacích, nebo vítací reakce, ale i tak reakce zesílí.

Další: "Právě se zrodil přirozený vůdce smečky." Ono to nefunguje tak, že si pes najde zajímavé místo a díky tomu se stane alfou. I autorita je forma instinktu, musel mít ten potenciál v sobě od začátku. Nějak se musel k ostatním chovat. Mohli mít respekt, protože byl velký. Vztahy se během cesty měnili a sílily.

Můžu si to vykládat tak, že v okamžiku, kdy ulehnul se definitivně rozhodlo. Dali najevo, že ho akceptovali jako alfu. Ale určitě to byla už jen třešnička na dortu. Ale chápu, že by potom byla povídka moc dlouhá, kdyby obsahovala tolik detailů. Takže mi to nevadí, protože si to dokážu představit.

Trochu mě mrzelo, že o hlavní postavě vím tak málo. Pouze jméno a že je velký. Chápu, že ses nechtěl moc rozepisovat a soustředil se na děj. Asi je to dobře. Jenomže povídka se mi natolik líbila, že jsem chtěl o hlavní postavě vědět něco víc. Třeba rasu a zbarvení.

Náhody v příběhu snižují kvalitu příběhu. "Štěstí stálo při nich, necítila psy." Sice jo, takový náhody se při lovu stávají, obzvlášť, když psy neměli s lovem zkušenost, ale asi by se to dalo napsat nějak jinak, bez toho slova "štěstí". Přiznávám, že chyba může být ve mě. Přečetl jsem toho tolik, že jsem na to alergický. A mam tendenci vnímat náhodu jako lenost autora. Tak sory.

Sasanka: To jsem rád, díky.

Lenča: Děkuji věrná čtenářko.

Gora: Proč by si nemohla prozpěvovat při letu.

Vesmír je zvláštní medium, fyzicky v něm cestovat nedokážeme, ale duševně jsme tam skoro jako doma.