Darmošlap, děkuju

Psavec: děkuju

Ten poslední text se mi líbí hodně - jde (nebo může jít) o velmi vážné téma: smiřování znepřátelených kultur, téma je doširoka otevřené, stejně jako interpretace závěru, může jít o toleranci, nebo taky nemusí.

Velmi povedené.

hřbitovy jsou krásné

Moc hezký příběh. Jen bych vytunila gramatiku a dala si pozor na opakování stejných slov. Je fajn hledat různá synonyma. Těším se na další případné dílko :-)

Hřbitovy mě vždycky fascinovaly svou tajemností a záplavou životních příběhů, které v sobě skrývají. A ty zapáleně svíce na nich až berou dech.
Krásná báseň, i smutné ti jdou, pane Básníku ;-)

Nádherná, vyvolává ve mně příjemně rozevláté pocity. Jen mi tak poslední věta sedne víc tatko: Snídáš. A je tě tak nějak víc...

Smutná pravda.

Pěkná a příjemná, jen ta vrzající dubu brána je docela krkolomná. ;)

Darmošlap1960: díky za zastavení a...

Moc podařené, vybočující ze tvé obvyklé tvorby.

Zaujalo, líbí se mi.

Zajímavý pohled do pravěku.

Skvělé :-)

Gora: Můra73: Trochu jsem některé pozměnila,tak snad jsem to pochopila dobře. Příště teda víc jednoduchosti v přítomném okamžiku...

Kříž a brána jako symboly vstupu. Švabach a latinka pospolu. Hřbitov jako místo smíření...

Ano, "mezi nimi sedmikrásky" má moc pěknou zvukomalbu. A ještě ten trochejský spád. Ovšem je to osm slabik ;-). Atmosféra Dušiček je přesná. Když jsem se snažil dostat hořící čajovou svíčku, kterou už tak bylo uměním ve větru zapálit, do hluboké lampy, musel jsem se obrnit vskutku listopadovou trpělivostí.

Myslím si, že klasická témata v haiku nejsou vůbec na škodu. Jsou-li povedená, člověk se může nad nimi znovu zasnít. Když můj otčím umíral, v posledních minutách života díval se na všechny věci kolem sebe velmi pozorně, jako by si je opakoval. A přitom trpěl demencí. Ten úžas při pohledu do kapky vody na obrácený obraz v něm je věčný (nebo tentýž pohled na plamen skrze číši plnou rudého vína). Z ostatních haiku krásně vyzařuje podzimní nálada, jablka, starý sad, zaniklá ves, převrácená boží muka...

Můra73: Ne ne, já jsem kýchl, zavadil jsem přitom nosem o stránku s básní, zůstala tam po něm šmouha, protože jsem předtím zatápěl v kamnech a měl jsem nos od mouru :-). No možná bych měl tohle dílko učinit více srozumitelným. Musím nad tím ještě zapřemýšlet.

Pěkné.