Dandy: Dikec.

vanovaso: Gora: Oběma velký dík.

Jsem závislák co nikdy nic nezkusil. Přesto jsem nevyléčitelný na pocitech. Mám tě v žíle. V plné síle. Dávkování nemám pod kontrolou.

Sasanka: Můra73: Moc děkuju, děvuchy.

Vítr ,když stromy
nad mou hlavou zkouší
má duše není v nouzi
jeho milosrdenství.
Varhany zní.

Jizva myslím dost veliká, nabádá k ohleduplnosti a zároveń jde o výprask nerozhodnosti.

Poslední v roce 2016? Dneska už nepíšeš?

Sasanka: Ty jo, ty jsi prošla inkvizicí. Gratuluji a závidím. Tož chytrá horákyně , pravda.

Vyskočilo mi to v "náhodných dílech". Jdu mrknout, jak nebo zda píšeš dneska :)

Touha je myšlenka pouhá
zle mi je bez té chemie
přes to Nás ona zabije.

Můra73: Hm, výjimečná záležitost, zážitek a zpracování... až ti to trochu závidím /ten zážitek/.

Moc povedená,tak snad se ti podaří chytit toho motýla :)

Pěkná

Pěkné

Pěkné dílko.

Karpatský: Peter, psala jsem níž Irence, máš pravdu, lekla jsem se odrazu při otevírání dveří. Pocity, který jsem v té chvilce cítila běžely v široké škále od strachu... po radost.

Pěkná touha

včera jsem se cestou z práce zastavila v kostele, při otevírání vnitřních dveří jsem se až lekla, v prvním momentu jsem si neuvědomila, že se jedná jen o odraz ve skleněných výplních. Byl to hodně zvláštní a silný okamžik. Jak jsi psala jinde... vybavila se mi Číhošť, přiznám se.
Kostel je v pulzující části města, hned vedle je zastávka tramvaje neustále plná lidí, ale uvnitř kontrastující prázdno... a věčné světlo.

Hle pařez a kvete
div se div, světe.
Rosa se roní
a mech tebou voní.
On chtěl by do ní
-však...hle pařez
a kvete, již
nediv se světe
škube kořeny
touží po ní.

Sasanka: Ženy jsou jako sasanky co tvoří celé lesní koberce býlích květů. Nedá se po nich šlapat a nelze je vlastnit a neměli by se trhat, protože rychle uvadnou. Dá se jen přivonět a kochat se jejich posvátností.