Kalypsó

Tvé oči, Kalypsó, modré jako melancholií vyplněné studny,
hledí z bílých útesů, jež jsou přetvořené jizvami dávných časů,
hledí na konvoj vojáků v blankytných uniformách- mořské vlny.
Řekni, co se tak křečovitě kroutí na tváři a chomáčcích tvých vlasů.
Jsou to snad kapénky ranni rosy, které Poseidon rozházel
po Ogygii- tvém vězení? Možna jsou to stopy toho, co tudy procházel?
Kalypsó, drahá, usměj se a otevři dveře pro nový den, novou noc.
Já vím, chtěla jsi ho, toužilo po něm tvé srdce příliš moc.
Nenohla jsi ho mít uzavřeného v kleci stříbrné, jako ten Tyran
Tebe na tomto prázdném ostrově, nad kterým krouží pouze supí stádo,
nic víc, jen hrouda na smrt vyzáblých ptáků. Jsi pro ně Eldorádo,
třpytíš se jako kolos Rhodský. Jen čekají, to jest jejich plán.
Kalypsó, utři slané slzy,
na konec je příliš brzy.

Co vidí, uvězněná, tvé oči v pěnou přikryté mořské hlubině?
Vidíš dno vysazené kostrami mořeplavců a jejich kapitánů?
Vidíš možná nádhernými šperky vyzdobené podmořské jeskyně?
Nebo snad zříš, tam dole mezi hloučkem ryb, Vaší slávy bránu?
Kalypsó, milá, rád bych slyšelbz tvých krví planoucích úst
jiné jméno, než toho, co ledabylé začal tvé šílené lásky růst.
Řekni mi, pročpak neustále, bez chvilky snění, myslíš
jen o něm. Byla jsi opovržená jako stupidní slepýš,
jenž ještěrkou se nazývá přec postrádá nějaké nohy.
Až tak hluboko, jako mořské dno pod ogygským ostrovem,
na kterým jsi zůstala sama se svým hněven,
musely upadnout tvé dříve jístřící vlohy?
Kalypsó, jdi zpátky do komnaty,
možná ti přinese prsten zlatý.

Tvé oči, Kalypsó, jsou teď zavřené stejně jako ostatní zem
tvým něžným nožkám. Probouzíš se uprostřed tmy věčné
pokaždé ve stejnou dobu s tím škaredým, smutným úsměvem.
Poté na jeviště přichází pláč, velký pláč- jak zbytečné.
Nedivím se ti, překrásná, že jsi tak nadmíru nevyspalá.
Řekni, pro koho jsi ten slaný dopis napsala?
Věř mi, nikomu tvé tajemnství mystické neřeknu,
neřeknu to ani sivým mrakům, ani starému prknu,
které Tě, jako tvůj otec, Atlas, statetečně drží.
Leč teď je celý zkamenělý... Nebyl to pro něj ten dopis?
Ten uši z lebky rvoucí řev, horší než sonáta pro hmyz,
nedává mi se potopit v království Oneiroi. Stěží
povedlo se mi jim poklonit. Kalypsó, nech ho plavat
na otevřeném moři. Snad se k tobě vrátí, snad...