Gora: Děkuji za upřímnost. Mě kritika neuráží, naopak si jí cením. Zrovna tyhle dvě jsem asi sem neměl dávat, ale včera se mi zdály lepší po láhvi vína :-) Myslel jsem, že ta druhá, nazvu to miniatura, je celkem dobrá.

Cením si, Nezvaný, tvých pokusů, ale podle mne jsi /zatím/ nepochopil základy tvorby haiku. Přijde mi, že do každé řádky nasázíš cokoli, jen aby to splnilo 5/7/5 - a to opravdu nestačí. Promiň za upřímnost.
Např. tvé

Návrat tmavých rán
veverka spí na stromě
svítí trolejbus.

myslím, že jsi chtěl vyjádřit něco ve smyslu:

ráno ještě tma -
však světla trolejbusu
svítí do oken

veverka se mi tam opravdu již nevešla:-))
i to, co jsem zimprovizovala, je však miniatura, ne haiku, ale aspoň snad o něčem.

SSS: Když píšu, tak si je taky někdy přeříkávám a já moc a moc děkuju za přípis.

Ani já se nechytám... A jelikož jsme ve škole a zajímají mě pohledy i motivace z druhé strany, tak se přímo zeptám autora – Proč si myslíš, že jsou tyto texty haiku?

Psavec:dík moc...

Modřín: děkuju!

človiček: díky ti za rýmovanou odezvu.

Ziny:

K těm pravidlům: Ono dost záleží na konkrétním textu a na kontextu. Jinak může být snaha o zobecnění jakéhokoliv pravidla spíš na překážku. Podobně jako ve Vidimi zaznělo, že: "Veverky zpravidla nesmrdí, ale některé strašně," funguje to i s pravidly haiku. S absolutní platností totiž neplatí nic a nikde, nebo naopak všechno a všude.. :)) V začátcích je samozřejmě dobré se návodů přidržovat. Postupně je ale dobré rozvíjet také vlastní jemnocit pro konkrétní dílko a rozlišovat.

Zamyšlení: “Proč a jak pravidlo v jednom textu funguje v jeho prospěch? – a proč stejné pravidlo jiný text spolehlivě zruinuje?”

Bez tohoto rozlišování totiž snadno dochází k mechanickému mrzačení textů (nejčastěji to bývá "kigo" a "5-7-5" u začátečníků) i jejich zapálených autorů. Nepochopení někdy vede až k absurdnímu "používání pravidel pro pravidla", nikoliv pro samotnou tvorbu haiku. Výsledek pak zní sice blbě, zato má formu! Takhle to ale (naštěstí) nefunguje... :)

Do diskuze proto může být užitečné přiložit ukázku díla jiného autora, které Tě oslovuje a které využívá podobnou stavbu textu, kterou si přeješ osvojit. Máš?

Mimochodem: Pokud text nefunguje, jak si přeji, někdy mi pomáhá sebedotazování:

*Proč právě tato stavba? Příp. Proč na ní trvám?
*Lze to říci a vyjádřit jinak? (Jak? – varianty.)
*Hodí se pro vyjádření forma haiku…?

Poslední bod se pak opírá o uvědomění, že ne všechno, co vidím, je nutné zapsat, a ne všechno, co stojí za zapsání, se hodí pro vyjádření formou haiku. Může z toho být nakonec pěkná povídka, báseň, ale také tanec nebo obrázek na plátně. O tomhle krásně píše Jim Kacian v úvodu How to Haiku a mluví mi z duše. Je myslím užitečné se naučit odlišovat nenucený prožitek okamžiku, který se může (ale také nemusí) stát základem haiku, od pouhé nutkavosti "něco napsat" a neurvale tak pronásledovat haiku na každém kroku... :) Zkoušel jsem obojí, přičemž druhý model nepřinesl ani radost, ani dobré texty. Být a vidět je tedy vytváření příznivých podmínek (sázíme, hnojíme záhonky) – a že z toho možná bude text (a květy), až jakýsi vedlejší efekt. Texty s tímto přístupem získávají úplně jiný náboj a autor sám nový druh prožívání. V tomhle bodu je právě haiku od klasické poezie velmi odlišné a tak trochu paradoxní. Proto si také řada západních autorů o haiku nejdříve rozbije hlavu, než bude schopná přestat o haiku přemýšlet a vytvořit alespoň průměrný text. Jelikož o (pouhé) psaní tady ve finále ani tak nejde... ':)

Darmošlap1960: Jak to (99%) víš..?! :)

Nádherné obrazy...

Skvěle tajemné, úplně to vidím...

Paráda :-D

Martin42: Děkuji :-)

Úžasná, lepší než pohlednice ;)

Každá láska má svou daň
a každý vztah má kompromis
Svou svobodu si chraň
nebo budeš na odpis

Modřín: Díky! :-)

Miňko: Děkuji! :-D

Přeživší do ticha hledí
o možnostech nic neví
za něžnosti se platit musí
kdo vyvrátit mu to zkusí?

Také oživuje vzpomínky.

Moc hezká mini.