Pěkné .)

človiček: Díky za veršíky.

Kulisy lásky. Klapka, režie, střih....jedem. Hezké

Před vánoci já je šatím
statečně to potom platím.
Pod stromeček si cedulky dejte
víc se na mě nedívejte.

Gora: Děkuji je už 11let stará,napsal jsem ji když jsem málem přišel o život na kole.

Jsi tu dlouho a máš svůj ucelený vysoký standard. Pro mne ne zcela plynulý rytmus, ale možná je chyba na mé straně. Jinak pěkné rýmy a pointa. A u Tebe standardně příjemné propojení s fotografií.

Asi bys chtěla slyšet jiná slova. Je to takové pozdě podzimní (kdysi jsem řekl a to jsi byla hodně mladá, že jsi naše psanecká podzimní víla, že v každé Tvé básní je nostalgie podzimu), Dnes, tvé léto ještě neminulo a už vidíš listopad. Ta nostalgie je možná v tobě, ale i touha po jaru a létu. Umíš uchopit slova, aby byly básní. Moc Ti fandím.

První sloka se ti /podle mého/vydařila nejvíc.

Vcelku se ti dílko rýmuje, to je fajn, a povedlo se vyvolat atmosféru. Dala bych pozor na klišé /střípky duše,nicota/. Ještě - vtéká chybí čárka.

Tohle jsou pod povrchem drsné verše, ale mě se tahle Tvoje rovina, ve které se protíná linie vztahů a duchovní rozměr moc líbí, takový je prostě život. A jdeš na dřeň a to v poezii rád.

ukrytá v máku: Děkuji...

Sasanka: Je to tak, já moc děkuji za reakci.

Orionka: človiček: Zajímavé výklady, ten Orionky je trochu blíž. Já to tam první chtěla napsat víc explicitně, dát to do názvu, nebo tak. Ale nakonec mi přišlo, že bude právě lepší, když si tam každý bude moct dosadit svůj výklad, svou emoci, svůj význam. Pro mě je to o znovusetkání s vlastní zlobou, vztekem, který jsem se v dětství a dospívání naučila pohřbít, necítit, nebránit se. Být vždy hodná a až flegmaticky uspaná. V dospělosti už jsem ho cítila, ale pořád s ním bojovala, odmítala ho. Jenže i vztek, tak odmítaná emoce, je velký posel například toho, že někdo překračuje naše hranice, a má mezi dalšími pocity své důležité místo...

Vážky z larvy se rodí
tato vzlétne
až kabátek shodí.
Dáváš v sázku
němou hlásku.

Některým prostě andělé radí
tlumočíš to, co prošvihly
v mládí. Však bez tvé
duše zralé měli by vyhlídky
vskutku malé.

Strach se dá překonat jen tak, že se mu odevzdáme. Prohlédneme si ho zvenku i zevnitř, zmapujeme ho a pak jako již celkem prozkoumaný subjekt jej někde odložíme. Většinou odpadne sám, protože nahý a prozkoumán už neumí strašit.

Milá Leslie, to je báseň hádanka. A tak já zkusím hádat. Jsi to ty, tvé odvážné a odhodlané já, kterému jsi konečně dovolila vyrůst.

Adamita měl kliku, že mu neumrzl pytlík.

Gora: Děkuji za komentář.

Výborný motiv i zpracování. Obraz bych si rád pořídil domů a asi bych tě pak poprosil o vypůjčení textu pod něj, protože to k sobě ladí.