naivni, naivni naivni...skladba vet obcas hrozna...ale pointa a celkove pribeh docela dost zajimavy a ctivy...hlavne by to chtel pokracovani, jelikoz je ponděli beze jmen, nevim kdo ses...ale prosimte, to miluju te, bylo hooodne blby...uz ti nekdo po tydnu "znamosti" a prvnim polibku rekl, ze te miluje?

Promin, jestli je to moc drsny...ale tak to citim...hlavne pis dal at se vypises:) fandim

velice zajímavé, libí se mi to....

kde najdu dalsi dily? jsem zvedava?

krutý... ale zajímavý a skrývající kus drsné reality...

až mě mrazilo na zádech, jak jsem to četla... poutavý opis, hluboké myšlenky... a ten konec, poslední odstavec... můžu jen souhlasit, že je to vynikající, čtivé...

a pokud jde o ten obsah, sama znám pár takových lidí. a vím, jak těžké pro ně je řídit se radou: buď sám sebou. potřebují vědět, že u nich někdo stojí, že nejsou sami. i když nevěří, že by je někdy někdo miloval. a všichni a taky proto podle mě chodí tolik lidí v maskách, se hafo bojí, děsí se samoty, jen to nechtějí připustit... a tak ze sebe dělají hrubých, tvrdých, krutých i když, jak píšeš i tady, se pod tím vším skrývá jejich křehkost...

ale že život je (někdy a když už tak pořádná) kurva, s tím mohu jen souhlasit ... :)

dobrá báseň, opravdu se ti povedla... a trochu mi připomíná sebe... taky chci žít trochu jinak... náročná moc? naivní...
no prostě skvělá báseň :)

jednoduše krásné... i ten obrázek k tomu... přemýšlivé :) líbí

zajímavé :)

Znám pocity, o kterých píšeš, myslím, že takové zklamání a bolest si za svůj život jednou prožije každý. Ale nemělo by nás to donutit pochybovat o lásce. To, že nás někdy bolí, že nás zradí je jenom důkazem, že tady je. Je jako slunce - někdy příjemně hřeje, bez něj by se všechno proměnilo v led... Ale umí i pálit a ničit. Nevím, já v lásku pořád věřím a myslím, že i když možná ne každý je pro ni stvořený, zažít ji, ale tu pravou, byť i jen na krátký čas, mu dáno bylo.

Jinak mě zaujal ten konec, od toho citátu. A jestli to je miniatura? Ale jo, taková miniatura pocitů. Škoda, že tolik smutných...

"Nečekej,já nepříjdu" - tak to je hodne kruta pravda. a ty nekd bolej. dlouho bolej..

Moc dobře napsané,jednou mi jeden člověk řekl:"Nečekej,já nepříjdu"a od té chvíle si říkám,že někdy opravdu není na co čekat...i když mi na tom hodně záleželo:o)takový je život....díky

To má být miniatura???:o)

Děkuji ti za čtení a za cenné vyjádření. Řekl bych k tomu to, že na těch složitých (zdánlivě složitých!) větách si stojím. Ale zkusím se nad tím zamyslet, popřípadě lépe využívat interpunkci.

Tak nevím. Pro mne je to málo čtivé, i když myšlenka je dobrá. Navíc některé věty bych podstatně zkrátila - udělala bych z toho celku více vět - viz např. v části ODBOČKA věta začínající "Pak upadám... a končící o pár řádků níže slovem ošidné a středníkem. Kdyby to v této podobě někdo dostal na větný rozbor ve škole, tak by se z toho asi zbláznil. Ale třebä je to jen můj názor a postřeh.

To "the" je tam proto, aby mi vycházel rytmus. A navíc, když si čtenář představí, že stojí venku obklopený podzimní krajinou, kdy kolem něj vane vítr a padá listí, zavzpomíná si. Proto se mi tam hodilo to "the". Protože to listí pozoruje.
Tvoje verze překladu je taky zajímavá, ale působí to neúplně, jako by tam ještě mělo být. Třeba něco jako "Padajícími listmy, deštěm barev, co oživuje vzpomínky jsou přeci i tvé myšlenky" či něco na ten způsob. V angličtině by to však muselo začínat takto: By the falling leaves...
Ale i tak děkuji za připomínku:-)

Pravděpodobně snad, i ano :-)...ale už to nechám tak ;-)

Jsem ráda, že tam máš mladá srdce a né mladí lidé...pač jinak by to byl přesně ten stereotyp, o kterém mluvíš...stereotyp aka předsudek...

ta k z květu uvila kolébku? neznělo by to lépe? nechci ti do toho kecat...

Ahoj, tak jsem se stavila nad tvým překladem, no možná za to může moje neznalost angličtiny, nebo bujná představivost či, kdo ví co ještě...ale třetí sloku bych přeci jen přeložila jinak... jelikož a protože si myslím, že to the tam není náhodou, a tak se, podle mě, třetí sloka vztahuje k tomu, co má být hlasem větru a tak dál... tzn: Padajícími listy, děštěm barev, co oživuje mé vzpomínky. No asi je to na dlouhou diskuzi...bez vítězů a poražených...

naděje. tu bych nejraději zakopala někam hooodně hluboko pod zem, aby mě už nikdy nenašla. aby šla raději za někým, kdo o ni opravdu stojí :)