Zelený moře

V nedosažitelný dálce,
v hloubce moře zelenýho
dělám kroky
a do asfaltu rýsuju počáteční písmeno... T.

Ještě líp se v objetí /tvým/ cítím,
ještě líp než v objetí anděla...
A přitom... Žárlím na pohyby
těla mně vlastně neznámýho...
/ Chytala jsem ho za ruku,
jak malé děcko.../

Mám komu chybět,
má mi kdo chybět...
Je mi fajn,
je mi skvěle!?
/ Hrnkem hořkýho kafe,
ale pořád nepohrdnu.../

Slzy z očí bych musela násilím vymačkat,
křik z hrdla vydrat by mi nešlo...
Jsem v jiným těle,
mám jinou duši...
/ Proboha!/

... A na papír mi už psát nejde...
Neumím zvednout tužku,
ze zelený barvy se mi dělá mdlo...
Klepou se mi ruce a...
Papír zůstává stejně prázdnej...
Já nechci psát láskou a srdcem pomatený /husy/...!

Neberte mi to, co jsem získala,
Ale... Vraťte mi to,
Co jsem tím / neprávem!/ ztratila...
Bože... Já o to nechci přijít!

A... Ty tulipány...
Si na tělo nechám namalovat...
Protože věřím...
Že to takhle bude fungovat...
/ Že, lásko?/

Tak mě neopouštějte...
Jen miluju...