přidáno 03.01.2026
hodnoceno 0
čteno 6(0)
posláno 0
co když už to svoje neunesu sám
a ty máš tak naloženo že se bojíš pustit popruhy
chtěl bych zas jednou být upřímný a rozměklý a rozněžněný
nehrát si na beton ale přidat trochu cukru
do reality
i ty to máš přece ráda
nebo jsme si nechali každá sama narůst ostny
nesnáším sebe když mám resentment
nechci se dál po večerech míjet

nemusíš moje slzy pít jako mešní víno
ale jen připustit že smutek má význam je dost
pozvat ho na nedělní oběd

raději budu truchlit než mít depresi
podivná alchymie naděje je řemeslo které se teprve učím
ale čím dál víc chci uvěřit

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
dikobrazí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : ovčácký pes

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming