dívka s modrýma očima

Seděla jednoho večera,

Dívka s modrýma očima.

Byla celá nahá,

Pokoj zahalila mlha.

Myšlenkami bloudila,

Jednu věc si uvědomila.

Zahalena kouřem,

Chtěla opustit zem.

Chtěla opustit stagnaci,

Vytvořila si intoleranci.

Nechtěla už cítit ten pocit,

Byla zase bez moci.

Život dával tvrdé rány,

Zakopávala o všechny hrany.

Chtěla dávat, co nedostala,

Dostala to, co nechtěla.

Zlomené srdce, podkopnuté nohy,

Mrhala tím svoje vlastní hodnoty.

Tváře červené, oči oteklé,

Taky hodně přivřené.

Z toho dýmu,

Z vůně konopné.

Nechtěla už ten svět,

Nechtěla už trpět.

Lidstvo je zkažené,

Přesto nádherné.

Neodejde.

Slíbila si, že až do konce zůstane.

Už nechtěla nikoho po boku,

Nikdy se držet za ruku.

Sama navždy zůstane,

Neucítí srdce zlomené.

Lásku, kterou chtěla dát jemu,

Sobecky sama přijme.

Ten jediný ji rozdrtil,

Ona ráda staví puzzle.

Ten jediný ji rozbil,

Ona ráda napravuje.

Ona jediná to zvládne,

Nikoho k sobě nepotřebuje.

Žila sama, jako jedna z mála,

V okolí nikoho neznala.

Ona má lásku,

Kterou vždycky chtěla,

Jen si ji sama dopřát musela.

On ji srazil na zem,

Nechal ji ležet ladem.

Ta dívka s modrýma očima,

Jedině sama být chtěla.

Lásku nikdy nevzdala,

Nikdy na ni nezapomněla.

Jen už nikdy nechtěla sbírat všechny ty kousky kolem sebe.