Tak tahle je drsná... A dobrá.

Je to opravdu ze života. Jen nadpis by správně měl být Jsme prostě sami a je nám to osudem. Ta čeština! Mnoho dobrých děl takto kazí.

Je krásná. Má zvláštní kouzlo s nádechem tajemna... Líbí se mi strašně moc.

Vůbec to není špatné, naopak.:o) Líbí se mi některé postřehy a takový ten cynismus je mi dost vlastní.
zarostlýý - tohle bych opravila... Jen pro formu.:o)

Tohle jsem četla už tolikrát... Je to strašně neoriginální.... Krásné blonďaté vlasy, oči jako studánky, ze kterých by se dalo pít...
A víc by to sedělo v těch miniaturách...

Myslím, že ty personofikace z toho dělají něco víc než klišé. Hezky napsané.

Hm... Ale je pravda, že na povídku je to krátké.

Nost.:
Děkuji, že opět jsem byla tebou plně pochopena!!!:-)

Mně vdova naštěstí nenavštěvuje. Možná mně občas sleduje z povzdálí, ale nepřijde. Jsem za to ráda...
Jinak, je to zajímavě napsané, má to nápad. Ale trochu mi z toho běhá mráz po zádech, když vidím jak otevřeně o tom píšeš... Ale věřím, že zas tak zle není...

podzim...
strom ztrácí listy
člověk iluze,
jaro přínáší nové...
tedy listy určitě

jednou budem za hvězdami,
ústa, šepot, objetí
věř, my nebudem tam sami
přítel Měsíc bude s námi,
tedy Měsíc, já a ty...

Měla jsem slzy v očích, ale možná je to jen tím, že mi hraje tichá hudba, kolem je tma a je mi nějzk smutno.
Anebo to na mě takhle zapůsobilo.
Líbí - velmi.

a nekdy to proste nejde... co.

někdy je těžký žít...

škoda že navždy dokáže být i nikdy....

Když zřím Tě, též se mi dech tají,
a náhle zastavil se čas,
oči Tvé něžně promlouvají,
jim naslouchal bych zas a zas...

Srdce mé v oceánu touhy
zmítá se, ale pluje dál,
bez Tebe jsem jen stínek pouhý,
s Tebou všech milovníků král!

Tak jenom bojuj za nás oba,
i já se zdatně budu bít
za Lásku, co naplní oba,
za nekonečně krásný cit...

Chci být pramínkem vody živé,
co ze srdce Ti vytryskne,
spláchne Tvé chmury zádumčivé,
a v očích plamen zažehne!

pláču.... proč nemůže být láska tak jednoduchá jako když nám bylo pět a my se nebáli říct "pojď"...

Do posledního dechu
zpívej si se mnou dál
a neztrácej se v spěchu,
jednou bys litoval,
že nabízenou šanci
"být šťasten" jsi tu vzdal,
s kouzelnou elegancí
pojď podzim změnit v máj!
Tak protančeme spolu
ten zbytek všech svých dní,
nepodléhejme bolu,
a splňme si své sny!
Až na nebeskou bránu
my zaklepeme pak,
andělský sbor v tu ránu
k nám obrátí svůj zrak
a se závistí v oku
nám bude krásně pět
o kráse o nich roků,
v nichž klaněl se nám svět!

Ztrácíš se v mlze poznání
a slova mlčky jdou,
srdce se smutku nebrání,
jen hýčká touhu svou,
co potají v něm rozkvétá
jak kytka pohřební,
a slza v oku ukrytá
ta také svoje ví...
;o(

Když pramínek slz smutku pel
smývá, spal chmury na popel,
venku se rozednívá,
Naděje tiše zpívá,
jak povstala zas z popele
jak bájný Fénix, vesele
vstříc osudu jít máš,
vždyť stezku Lásky znáš...
;o)