jdu tiše i ty po mém boku
však tápat nechci, to mi věř
jíním jak zatřpytí se keř
a výzva dýchne od závěje
je cizí smutek mému oku,
však chlad rozpuštěný v dlaních
nechce hrát si na zloděje
závoje kolem tvých boků
z mlhy, co se vine na nich

Tak tahle mně pobvila. Má se jako flinta v žitě:-D
Ty tvoje nápady, ty jsou prostě úžasný:-D

cesta snad..... ale bohužel jen obraty poskládané za sebe... neprovázané... nedokážu si vybavit tu cestu...... jen její části...... a v těch lze snadno zabloudit... škoda

Děkuju...:) taky neumim číst v očích...ale je tak krásný se do nich aspon koukat a představovat si, co všechno si ten dotyčný přemývá v hlavě...
Ale přestat se bát je hrozně těžký...někdy mi to přijde až nemožný...:)

pěkné :-) jinak to neumíš

bohužel to na mě působí dojmem, že to psal dvanáctiletý žáček...

Tak Barunko. Vidím,že sis moje komentáře vzala k srdci. Tohle je opravdu povedené dílko a moc chválím.

:-) jo pěkně pomalu spapat

neboj se a dělej to všechno, dokud na to je čas a máš kde a s kým
jen dávej pozor na vlaky ;)

někteří lidé schovávají všechno
všechny svoje pocity
před okolím
třeba právě do smíchu

přiznám se, že pro mě číst v očích je moc těžký, skoro nemožný
už hodně krát jsem se pokoušel a nikdy v nich nevyčetl pravdu

:)

:) pěkné

me se to taky libi... je to jine, nez co tu ctu ostatni veci... a to se mi na tom libi nejvice... ric pic... :)

Nu, to ne... :)

:D

:o)

pěkná, milá :)

Miluju vlaky a nádraží. :-) Nádherná a já děkuji za nevšední zážitek.

Pokud jde onanovat, pak doufám, že to provede v HLOUBI lesa. Když už.

Moc hezké

Chybí mi výraznější konec, ale jinak pěkné.