30.10.2008
4
1361 (16)
0
Upustil raneček dětství
do hromádky dospělosti;
odešel do světa.

Dům v zádech zmenšil
svou sychravou tvář;
nechal se naverbovat.

Procestoval mnoho mil,
slyšel kočičí stesk v ulicích,
mnohokrát krev zrak smyl.
Nebohá ohlodaná tělíčka dětí
ležících na zemi.

Psy trhají kusy vaz
oněch těl.
Vojáků bojujících mas
pálicích děl.

Po roků šest
vracející se z vojny
domů zpět,
do chalupy shořelé.

Matka, otec pověšeni
na trám,
sestry znásilněny
o dveří rám,
v hrudi probodnuty.

Těla oplakal,
pochoval.
Pistol v dlaň vzal
sám sebe oddělal.
 05.11.2008 15:35
není divu....je to sice trochu drastické...ale něco na tom je...:)
 02.11.2008 12:45
:o)
 31.10.2008 23:22
děkuji, včera jsem byl na jednom literárním čtení a byli kupodivu ze mě rozhozený, nechápu :-(, no jo asi byli udiveni po tom co kolegyně četla romantickou poezii a já přednesl báseň o zvrhlém poustevníkovi :-)
 31.10.2008 22:38
ten konec sem nečekal. i když u tebe by měl člověk čekat cokoli :) libi se mi to

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.