mě se to celkem líbí, ale taky bych to rozdělila- řádek na dva pod sebe.

krásný, milý a tak to bolí někde tam uvnitř....

Ahojík.Opravdu netušim z jakého anime ten obrázek je.
Našla jsem ho někde ani nevim kde na netu a napadla mě k tomu ta úvaha a tak jsem to napsala a použila obrázek.Jinak na anime koukám,ale tydle postavi jsem zatím nikde neviděla.

Tak tohle je jen další klišé, jak obsahově, tak i formou, navíc za použití poměrně ohraných rýmů. A ke všemu jsou jednotlivé verše až přespříliš dlouhé. Možná by neškodilo každý verš rozdělit na dva a použít rýmování nic-a-nic-a... aspoň trochu by tak zanikly ty ne moc originální rýmy... ale i tak by to byla jen stylistická úprava...
Jinak nejsem zastáncem právě toho, co jsem napsal. Že je to klišé apod., ale tady se to nedá vyjádřit jinak. Snad bych jen řekl, že touha po někom druhém a odloučení od něj by se dalo vyjádřit poněkud poetičtěji a s trochou metafory, více básnických obrazů. Hlouběji vyjádřit tu prázdnotu v sobě, než jen slovy: Potřebuji Tě jak drogu...

díky v podstatě máš pravdu, já ji na poslední chvíli přepsala a také si myslím, že ta první verse byla lepší..o kousek:-)

povedlo se ti to, hezký!

nó, anebo Schiller.

//radši závislost na tvrdých drogách
než na lidech//
no... z obojiho se muzes zblaznit..

sqely, uprimny dilo!..takovyhle zivotni pribehy ctu nejraci..

dobrý počin. Osobně tak maximálně mojito, rum do čaje nebo svařák, džin jsem zatím nezkoušel. Třeba začnu. Ano! Začnu chlastat jak duha!! A tuhle básničku si přitom budu mumlat.

hezké, ale krátké, takový výkřik.

Mám z přečtení tvého díla strašně zvláštní pocity.. nějak nevím co říct....ale určitě zajímavé

pohled na svet... tohle mi prijde jako totaaaalni dilo nejaky totaalni nalady..
casto se pozastavuju na absurditou zivota... tohle mi prijde podobny, uplne antinaivni dilo....
nevim, jeslti sme to popsala dostatecne dobre....
libi se mi to moc... i kdyz neznam moc souvislosti....
silny dilo..

jo tohle je dobry!..preny..mylsim ze tak hodne lidi zije..je to smutny.
dobres to napsala

zvláštní fotka... hodně příjemná povídka... :)

příjde mi děsně smutná..a ze života..ale jak je psáno.. život jde dál.. a pak příjde někdo s kým i voda bude omamná jak víno.. hlavu vzhůru..... a ještě výš ;)

líbí se mi moc první půlka básně..ta druhá už mi nějak nezapadá...ale myšlenka se mi moc líbí... vyznívají mi z ní velice známé pocity

tak tohle je nejvic husty:D..fakt..

Možná pohled z vlaku okna víc ti poví,
jak Život mění se, je stále nový!!

nostalgik:
Z tvých slov až zrak se mi plete!
Psal jsi to ty, anebo sám Goethe???

Jurty samoty, tam měsíc s vlkem vyje
a strach do duší čenich strká mstivý,
ty jurty smrtelník moudrý nenavštíví,
polární záře jen ukázala mi je

Tam rozum střízlivý vždy nastavuje hřbet
proudům lidskosti, v domnění že mrazí,
netečnost k pravdě co je doprovází,
bludný fantazie duch do temnoty vzlét

V nánosu sazí a mlhavého dýmu
i srdce zatrpklé se rádo chystá k vzpouře
jak holátko, ztracené v okapové rouře
co křikem zoufalým vybočuje z rýmu

Ač sil mu schází do z ledu bušíc stěn
při slunce východu vyrazí bránu jurty,
pak náhle nedůvěry vymeten je dvůr. Ty
nevěříš? Zde most k srdci byl otevřen