LUKiO: Možná to význam má, jenom ho nevidíš. A nevidím. Tedy nevidíme :-D

piš, piš, piš, přečti to, škrtej, škrtej, škrtej.

Tak to je teda hrozná hovadina... :-D...

Báseň se snaží najít cestu z problémů mezi muži a ženami. Ač začíná vyhraněně, nakonec nachází smířlivou cestu, jak z problému uniknout.
Metrum zpočátku skřípe, pak se usadí. Jednotné tedy není, což mi činilo během čtení asi nejzásadnější problém. Rýmové schéma je povětšinou brána na zřetel.
Jazyk jednoduchý, hovorový.

Lásku popisovanou vidím jako naplňující, až dusící, plnou a osvěžující, spíše fyzickou.
A to i přesto, že mi báseň svými obraty nic nenavozuje. Což tedy může být tím, že to nemám odžité.
Neumím si představit ani "louku navečer potrhanou" ani "duhou sepraná obloha za studena". Obraty jsou to libé, ale jejich význam mi uniká. Nenašel jsem smysl první půle básně. Jediné co mne tak napadlo, že se jedná o popis krajiny.

Litanie bez smíření, bez odpovědí. Myšlenkově nevystoupí z cyklu. Dílo odpovídá depresím dospívajících.

Ambiciózní, ale o ničem.

Zdenek39: Jasně, může, o to nejde. Já jen říkám, že je to z toho poznat, že to nemá prožité.

hmmmm... :)

Díky za komentáře.

jayjay:Já nemám námitek,mě se báseň libí,copak člověk musí vše prožít,copak nemůže mít svoji fantasii?

jayjay: Tak se přiznám, že ty Venuše, co popisuješ ty, jsem zase neviděl já. Já si představím klasickou věstonickou. Klasickou v uvozovkách. A mimo syntax? No možná i trochu ano. Když to vezmeš do teoretické hloubky. Ale pokud si představíš jen věstonickou Venuši (jak předpokládám, že většina čtenářů), tak si nemyslím, že by to byla až tak nepřípustná symbolika. Poslal bych ti fotku, ale ctím soukromí druhých... ale pak bys uznal, že je to na místě... =).

jayjay: V básni nemusí být vše jednoznačné. Sám se ptej, co tím chtěl básník říci? Ale právě v tomto případě... A teď je to tu zas... nevidím a neslyším nic, co by naznačovalo, že teď je tu něco jiného...

Jasně, že to je kritika. Kritika nemusí vždy hanět.
No, Venuše totiž taky může být antická, taková ta bez rukou, nebo Venuše ležící na lehátku (např. klasicistní)... Tu jsem zase viděl já. Věstonická Venuše za mlada mě fakt nenapadla... Ale jde spíš o to spojení slov "s křivky mladé Venuše" Co to říká? Vždyť to je mimo syntax, ne?

Jo, takhle! :-D Ale jednoznačně mi to z toho nevyplývá... "A teď je to tu zas." by to mohlo naznačovat, ale neříká to, jestli je to "to samé".

mlčíme.
máme co říct, ale nemáme komu.

...celá je mi hrozně blízká... od začátku do konce... závidim, že si to ze sebe dokázala vypsat :))

... nejhorší je, když víš co chceš, ale nemůžeš to mít - protože když to získáš, možná ztratíš sama sebe...

jayjay: To člověk ani neví, zda je to kritika, či ne. Ale dobře jsi to popsal. V podstatě přesně tohle jsem chtěl, aby z té básně šlo ven. Trocha vtipu, nadsázky, ale zároveň také ten chtíč, který až hraničí s morálními zásadami. A ty křivky mladé Venuše. Jak vypadá Venuše asi víš. Nic moc, protože je po několika dětech. No ale když byla mladá, tak musela mít super boky, pevná velká ňadra. Bříško akorát... no... a to přesně vidím, když se podívám na tu, o které to vlastně celé je. Si teď říkám, štěstí, že sem nechodí a nic si tu nečte. Asi by mě sejmula, kdyby se v tom viděla... :-D...

jayjay: Přesně jsi to vystihl u téhle básně. Klidně bych tam napsal, co je vlastně špatně. Jenže to já nevím. Nikdo mi to nechce říct. Odpověď je vždycky stejná. Nic neděláš špatně, to chce jenom čas... =D...

jayjay: Ty jsi vážně týpek... :-D. Jen... kdyby šlo o nové city, tak by to možná bylo lepší, ale právě proto, že jde o ty samé a už jednou se, jak ty říkáš, básnický subjekt, spálil, proto se bojí...

Téma básně, to se musím přiznat, pro mne trochu pozvedá její úroveň. Ale bohužel se báseň nedokázala oprostit od patosu, což je dáno nejspíš tím, že to nemáš jako autor prožité.
Tvůj vlastní pohled na celou věc by to zlidštil. Takhle to působí jako pomník, zbytečný a prázdný, neboť ani není napsáno, komu byl postaven.
Stále ještě tě forma drží a některé verše, hlavně na začátku básně, jsou v její moci. Zbytečná slova jako to, si a podobně.
Verš "Útlak si zažil a slíbil si pak sobě" je absurdní, buď použij si, nebo sobě. Obojí je blbost.