mám strach, že se otočí,
že odejde z myšlenek,
mám strach, že si mě ochočí,
jako každou ze svých milenek ....
že odejde z myšlenek,
mám strach, že si mě ochočí,
jako každou ze svých milenek ....
procházka virtualitou ... to umíš ...
Jo, jsi dobrej..vkládáš poslední dobou málokdy, ale stojí to zase za to ....spokojenost....je pěkná..:))
"pod polibky nám přátelství usíná", krása :)
Tady jsem, stejně jako u taron, nezaznamenal verše - nevyrušily mne :) Pak když jsem si je uvědomil, tak to vše hezky splynulo.. Líbí, líbí.
Tady jsem, stejně jako u taron, nezaznamenal verše - nevyrušily mne :) Pak když jsem si je uvědomil, tak to vše hezky splynulo.. Líbí, líbí.
"tichá vteřina"..
Vydařené.. Někdy ani vše nestačí..
Vydařené.. Někdy ani vše nestačí..
FallenAngel: Já už jsem byl s vámi duševně déle :) Ale teprve až na žádost zde DP jsem sepsal dneska tohle :)
Děkuji! :)
Děkuji! :)
Výborný, další bratře temnotou, vítej mezi bratry temnoty.)
D_P: Hehe.. Tak děkuji :) Jsem rád, že jsem Ti mohl udělat radost.. Zrovna teď jsem vysvětlovat kamarádovi příběh té básně :) Strašně moc by mne zajímalo, jak jsi ho pochopil ty :)
Slyším život,
dere se skrze chladné mříže,
neznaje nic, jen své propadlé tváře vzlyk.
Hluché stěny zpívajíc bestie žal.
Šeptají paprskům Měsíce o tom ukradeném snění, vlasů plavých.
Tu noc,
kdy korzet stáhl dech,
netrpělivě ruka s rukou v uličce ostří střídá.
Postižen myšlenkou,
stírá z hrdla dívky zmáčené krůpěje života.
Zátěž duše padne do listů brzkého nevědomí.
Selhání v prospěch hladu,
je propastí nepoznamenaným neznáma.
Slunce,
co přinese další smrt,
bych tak rád z nebe setřel.
Kápě matní tvář,
pro vinu, co odnese si tě pryč.
Zatímco nepřístupně uchopím zbloudilcovu paži,
k uskutečnění verdiktu společnosti.
Poslední tanec oběšence
se promítne v bouřlivých očí davu.
"Hrdlo zmlklo, oči ztrácí lesk, zastavil zmítáním čas,"
špitl vzpomínce kat.
Nedívá se,
prozrazen příteli,
kápi snímá.
abys vedel co se mi na tom libilo ;) ne vazne!!!!
dere se skrze chladné mříže,
neznaje nic, jen své propadlé tváře vzlyk.
Hluché stěny zpívajíc bestie žal.
Šeptají paprskům Měsíce o tom ukradeném snění, vlasů plavých.
Tu noc,
kdy korzet stáhl dech,
netrpělivě ruka s rukou v uličce ostří střídá.
Postižen myšlenkou,
stírá z hrdla dívky zmáčené krůpěje života.
Zátěž duše padne do listů brzkého nevědomí.
Selhání v prospěch hladu,
je propastí nepoznamenaným neznáma.
Slunce,
co přinese další smrt,
bych tak rád z nebe setřel.
Kápě matní tvář,
pro vinu, co odnese si tě pryč.
Zatímco nepřístupně uchopím zbloudilcovu paži,
k uskutečnění verdiktu společnosti.
Poslední tanec oběšence
se promítne v bouřlivých očí davu.
"Hrdlo zmlklo, oči ztrácí lesk, zastavil zmítáním čas,"
špitl vzpomínce kat.
Nedívá se,
prozrazen příteli,
kápi snímá.
abys vedel co se mi na tom libilo ;) ne vazne!!!!
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Čertíček24 [18], Regnator [18], vanHorn [15], karanek [13]» řekli o sobě
Lizzzie řekla o lidus :ano:)...ta mi učarovala, je v ní něco psychopaticky kouzelného...něco jako magnet:);)..ráda se k ní lepím:);)

