|
|
Medová, říkal si
a já strach neměla.
Přesladká, říkáš si,
kam ses poděla?
Jsem zajatcem svých snů.
Šílím tu a řvu.
Rozmetána do prostoru
vzrušením a rozkoší.
Mám strach, svět se mi zatočí.
Mám strach, miluj mě osude.
Mám strach, zítra tu nebude.
a já strach neměla.
Přesladká, říkáš si,
kam ses poděla?
Jsem zajatcem svých snů.
Šílím tu a řvu.
Rozmetána do prostoru
vzrušením a rozkoší.
Mám strach, svět se mi zatočí.
Mám strach, miluj mě osude.
Mám strach, zítra tu nebude.
buburadley: Jé děkuji za reakci, ještě že aspoň na psancích jsou chlapi kteří umí číst mezi řádky.
máš strach, za to se neplatí
máš strach, že brzy tě zatratí
za bolest za vinu
lísteček leknínu
podej mu na dlani
máš strach, že brzy tě zatratí
za bolest za vinu
lísteček leknínu
podej mu na dlani
mám strach, že se otočí,
že odejde z myšlenek,
mám strach, že si mě ochočí,
jako každou ze svých milenek ....
že odejde z myšlenek,
mám strach, že si mě ochočí,
jako každou ze svých milenek ....
D_P
hm basen je takova - inu medova ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Medová : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Radost
Předchozí dílo autora : Vráska
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))

