

Velice povedené. Tvoje básně mají svůj specifický rytmus a hravost a to se mi na nich velice líbí.


taron: Psala jsem ji v nemocnici- ležela jsem tam tři týdny. Tam si hodně věcí uvědomíš....Řekla jsme si prostě, že si nemůžu sednout na prdel a ukázat, že jsem slabá, ukázat jim, že vyhráli...musela jsem se zocelit:-)


Myslím, že je to upřímné...pěkná :))
Prosím Tě i za ty, co jsou na mně zlí,
Jejich nenávist, mně vždy zocelí.
Tak toto mě dostalo.....mě nenávist vždycky položila :(
Prosím Tě i za ty, co jsou na mně zlí,
Jejich nenávist, mně vždy zocelí.
Tak toto mě dostalo.....mě nenávist vždycky položila :(


Jo...je to dobrý...,hm.., muži neradi tancují...škoda, že?


Devils_PIMP: možná si málo lámeš hlavu nad verši, nejsou prázdné :)
samozřejmě: Vřele děkuji
samozřejmě: Vřele děkuji


A já myslím, že vím, co jsi řekl. Usmívám se. Tomu tápání, hledání. A vidím rozpor. Tu potřebu. Tu skoro touhu porozumět. Bez té touhy není možné udělat krok. Líbí se mi to. Snad rozumím.


Poští - loužích? Ne-e
Jinak clear ale moc nevim co jsi chtěl říct :D
Jinak clear ale moc nevim co jsi chtěl říct :D
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)