přidáno 21.02.2012
hodnoceno 4
čteno 1323(11)
posláno 0
Sleduju své ruce jako kroniku svých příběhů,
nevnímat rozervané srdce,co vylévá krev do sněhu.
v tomto světě jsem se nestihla adaptovat,
ze snu vržená do reality se nedokázala vzpamatovat.

Proklínám lásku za to,že musí existovat,
zavřít si srdce a už nikdy nemilovat!
Už nechci dál se životem tuto hru hrát,
nevidím výhru a tak chci to konečně vzdát.

Na srdci šrámy prolezlé zkrz nazkrz rzí,
bolest,co se jen dusí snad nikdy nezmizí!
přidáno 30.01.2015 - 13:11
Zname to pocity....hezky napsano:)
přidáno 22.02.2012 - 00:20
tahle vec je dobrá ...
přidáno 21.02.2012 - 12:53
Moc smutná...ne není třeba.... ale nesmí se to vzdávat !
přidáno 21.02.2012 - 07:05
tak ta je hodně smutná, láska bolí ale i hřeje, není třeba to vzdávat :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
propadá se Ten můj svět : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : vzdává to!
Předchozí dílo autora : děvka z lásky

» narozeniny
snk [17], Yuuki [12], Johanak [6]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming