Sleduju své ruce jako kroniku svých příběhů,
nevnímat rozervané srdce,co vylévá krev do sněhu.
v tomto světě jsem se nestihla adaptovat,
ze snu vržená do reality se nedokázala vzpamatovat.

Proklínám lásku za to,že musí existovat,
zavřít si srdce a už nikdy nemilovat!
Už nechci dál se životem tuto hru hrát,
nevidím výhru a tak chci to konečně vzdát.

Na srdci šrámy prolezlé zkrz nazkrz rzí,
bolest,co se jen dusí snad nikdy nezmizí!
 30.01.2015 13:11
Zname to pocity....hezky napsano:)
 22.02.2012 00:20
tahle vec je dobrá ...
 21.02.2012 12:53
Moc smutná...ne není třeba.... ale nesmí se to vzdávat !
 21.02.2012 07:05
tak ta je hodně smutná, láska bolí ale i hřeje, není třeba to vzdávat :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.